Tereza z Davle – Podivínka z Krumlova

14.2.2019
tereza_Web

„Fotografie aktu je umělecký fotografický směr, jehož tématem je zobrazení zcela nahého (akt) nebo částečně odhaleného (poloakt) lidského těla. Vychází z malby. Akt (fotografický anebo jiný) je sám o sobě zdrojem estetického zážitku pro vzdělaného diváka, ale také pomůckou pro všechny ostatní diváky, jak usměrnit vztahy k nahému tělu od vulgární sexuality k estetické reakci.“ Toliko wikipedie…

Ženský akt je doménou mužů. Většina tvůrců aktu, ať už v malbě či fotografii, jsou muži. Avšak Tereza z Davle, česká fotografka aktů a portrétů je žena každým coulem, s citem pro elegantní erotiku a kompozici. Specializuje se na vlastní volnou tvorbu. Její fotky vznikají víceméně bez technických vymožeností dnešní doby, avšak oplývají nesmírnou vizuální působivostí inspirovanou estetikou fotografie 20. a 30. let. Především je to ale prima holka, milující máma dvou synů a otevřená bytost, s kterou je radost si povídat.

Ahoj, Terezo. Ví se o tobě, že nejsi vystudovaná fotografka. Vystudovala jsi střední ekonomickou školu, pracovala jako recepční, jako asistentka v reklamní agentuře, jako barmanka… Co bylo tvým prvním impulsem k focení?
V podstatě hodně to vyvolala babička a maminka. Babička mi v osmnácti dala peníze a já jsem si koupila foťák. Děda byl fotograf a praděda akademický malíř, tak tam trochu byly geny.

V osmnácti jsi tedy začala fotit, což je už nějaký pátek a pořád se věnuješ fotce, převážně fotce těch aktů?
Ano, nejčastěji fotím akt a portrét a taky glamour. To je moje živobytí.
A také velice ráda fotím zátiší, různé momenty ze života a přírodu, ale to na výstavách a v časopisech neuvidíte, tam po mě chtějí pouze osoby.

Připadá ti, že se nějak změnily ženy za ty roky? Třeba v požadavcích, které na tebe mají jako na fotografku?
Posledních deset let mi do toho vůbec nemluví. Respektují mne. Nechávají to v mé režii a hodně mi důvěřují. Mám štěstí v tom, že i focení klientek je de facto má volná tvorba. Vyslechnu si je. Zjistím, jak se vidí a jak je vidím já. Dopředu se dohodneme, co budou mít či nemít na sobě, a pak už jen fotíme. Je to krásná práce.

No to každopádně. A co se týče studu? Kdysi jsi říkala v jednom rozhovoru, že každou ženu svlékneš, že si dá třeba víno na uvolnění… tak to byly dřív stydlivý nebo teď se to změnilo?
To je stejné. Já jenom poslední dobou nebo posledních několik let modelky za každou cenu nesvlékám, nemám to tak, že bych vyloženě potřebovala fotit akty. Pro mě je daleko erotičtější, když má třeba holka holé rameno nebo záda, anebo rozparek a vykukuje jenom noha. Může mít třeba rolák a pod sukní jí nenápadně vykukuje podvazek, a takovéto drobnosti jsou pro mne daleko víc sexy než komplet nahé tělo. Snažím se, aby ty fotky měly šmrnc, byly tajemné, ale sexy. Což neznamená, že musí být nutně nahé. Mám ráda tajemno.

Víš kolik třeba bylo nejmladší modelce a naopak nejstarší modelce?
Nejmladší modelce bylo asi třináct a nejstarší jsem fotila minulý rok a té bylo šedesát pět. Akt. A měla úplně super figurku v šedesáti pěti. Byla to drobná jogínka a měla krásně vyrýsované tělo.

To víš jóga…
Kolikrát si říkám, že vlastně v dnešní době mají kolikrát starší ženy lepší figuru než holky, kterým je dvacet. Mladé o sebe tolik ještě nedbají. Ženy, co ke mě chodí, o sebe pečují a většinou i sportují, což se i na fotkách pozná.

Máš poptávky i ze zahraničí? Fotila jsi nějakou cizinku? Jezdí za tebou?
Ano, mám i zahraniční klientelu. Jezdí ženy z Francie, Anglie, Německa a tady máme Rakousko kousek za hranicí… Fotila jsem i exotické dívky. Slečnu v Paraguaji, černošky i Asiatky.

Jak už bylo řečeno, asi to většina lidí ví, ty jsi z Hořic v Podkrkonoší. Tam ses narodila a žila jsi většinu života v Praze…
V Praze. Do dospělosti v Davli u Prahy a nedaleko Českého Brodu.

Teď žiješ v Krumlově? Nedivím se, je to nádherné město, ale už jsi se tady usadila, proč Krumlov?
Krumlov to je moje osudové město. Já jsem teďka byla na Vánoce s maminkou a babičkou a ony mi říkaly, že nikdy nezapomenou na moment, kdy za mnou přijely do nemocnice v Českém Krumlově, když mi bylo jedenáct. Já jsem tady tehdy ležela se zánětem ledvin. Byla jsem zde hospitalizovaná tři týdny a máma s babičkou za mnou jezdily na návštěvu. Jednou když přijely, tak jsem zrovna seděla u okna a koukala jsem na krumlovskou věž a říkala jsem jim, že tady jednou budu žít. Byla jsem dítě a už jsem tušila, že se tady ocitnu. V té době jsme ještě žila v Davli. Ony si na to dodnes vzpomínají, a tak je asi ani moc nepřekvapilo, když jsem se sem před 7 lety přestěhovala. Opakovaně mi Krumlov vycházel v kartách, horoskopech, a jednou mi ho dokonce věštila cikánka z ruky. Opakovaně jsem sem jezdila, ať už jako dítě anebo s přítelem, později za kamarády.

Takže Krumlov… teď už je to jasné.
A jelikož jsem si tu koupila domeček, tak už tady asi i umřu a budu vysypaná na Křižáku (kopec nad Krumlovem), na který koukám z mé ložnice.

Celý rozhovor najdete v tištěné Nové Regeně 02/2019.

You Might Also Like