Míra, do jaké je bytost schopna rozvinout svůj životní potenciál, závisí na mnoha faktorech. Ty nejdůležitější tvoří období roku před početím děťátka, prenatální vývoj, porod, chvíle a dny bezprostředně po narození a první roky života.
Pokud je toto období správně uchopeno, má dítě přirozeně otevřenou cestu žít svůj plný potenciál a naplňovat smysl svého života, pro který se narodilo. Takové dítko se neptá otázkami: „ Proč jsem tady?“ „Co je moje úloha v životě?“ „Kdo jsem?“ To dítě je v plném kontaktu s vědomím toho, kdo je, proč se narodilo a jaká je jeho úloha v životě. Ví to, protože v tomto velice křehkém a delikátním období s ním bylo zacházeno vědomě. Bylo respektováno a podporováno všechno, co mu prospívá a eliminováno to, co škodí.
Schopnost rozeznat, co škodí dětem, planetě, milovaným a co je naopak podporuje, začíná u vnímavosti, kterou má každý jedinec sám k sobě. Tato schopnost vnímat se, podporovat se v tom dobrém, neškodit si závisí na tom, jak bylo s daným člověkem zacházeno v období početí, prenatálního vývoje, porodu a několik let poté, kdy se odehrává ta nejdůležitější část života. Je to období, kdy vzniká v mozku dítěte:
Limbický otisk
Je to „naprogramování“, které určuje naše základní nastavení a směřování ve všech oblastech života – životní práce, vztahy, partnerství, intimita, sex… Pokud se podmínky v průběhu už vzpomínaných delikátních pár let vytvoří příznivě pro náš všestranný vývoj, bezpečí a láskyplné vedení, máme pak možnost v životě naplnit veškerý svůj potenciál.
Máme rozvinutou schopnost žít skutečně naplňující partnerské a rodinné vztahy, kde se o věcech mluví, a jsme akceptováni takoví, jací skutečně jsme, a rovněž takto akceptujeme ostatní lidi v rodině i mimo ni…
Žijeme své poslání a děláme svou životní práci s radostí, láskou a v plné hojnosti na všech úrovních. Jednoduše řečeno, vytváříme si život, který nám prospívá, baví nás a naplňuje. Máme schopnost se vypořádávat s překážkami, výzvami a konáním jiných lidí. Pevné zdraví a radost ze sebe, to všechno je přirozená základna našeho života, od které se odrážíme v každodenním životě. To jasné vědomí, že tady, na této planetě, mám své požehnané a nezastupitelné místo. Takto tomu bohužel a zároveň velice logicky u drtivé většiny populace na celém světě není.
Postupy, které jsou považovány za běžné v raném citlivém období života, totiž devastují přirozenou úroveň napojení duše dítěte na svůj zdroj. Ono to nemusí být na první pohled vidět, dítě se zdá být v rámci základních životních a motorických funkcí v pořádku. Důsledky toho, co se děje na úrovni zápisu v mozku, není vidět za krátkou dobu. Je to běh na dlouhou trať a dopady se ukazují až za delší čas, kdy se následky už nespojují s událostmi zažitými v tomto období. Tak vznikají například jemná či větší traumata oddělenosti, která pak ovlivňují v dospělosti naši odvahu a chuť žít své sny a být druhým blízko
. V životě se potkáváme se situacemi, které jsou pak pro nás náročné, emocionální stabilita je rozkolísaná, sebevědomí pokulhává, jistota taky a tělo tento rozhozený stav zrcadlí různými zdravotními neduhy…
[hidepost=0][/hidepost]
