Záhněda a morion

3.10.2012

Kouřově našedlá, zlatavě medová, ale i temně hnědá záhněda a černohnědý, neprůsvitný morion reprezentují odrůdy křemene, jejichž vzájemné odlišení není exaktně stanoveno (podobně jako odlišení záhnědy a citrínu).

Obvykle nazýváme morionem sytě tmavou záhnědu, kterou neprochází světlo. Ovšem daleko častěji se můžeme setkat pouze se záhnědou s vrostlicemi, puklinami a jinými nečistotami uvnitř, jež nelze jako skutečné moriony nazývat. V přírodě se nalézají záhnědy mnohem častěji než morion, což vede k četným snahám o dodatečné úpravy záhněd, ale i jiných odrůd křemene, právě na morion. Setkat se můžeme s teplotně upravenými nebo radiačně ozářenými křemeny. Jejich hnědé až černé zabarvení ale nemívá dlouhodobé trvání a časem zesvětlá. Mimo upravené známe i syntetické, hydrotermálně pěstované krystaly.

Záhněda
Všemi hnědými tóny oplývající záhněda hraničí někdy svým výrazně žlutým nádechem s mnohem vzácnějším citrínem. Známe také záhnědy s přechody ke světlým ametystům nebo s postupným střídáním barev záhnědy a ametystu v rámci jediného krystalu. Sytěji vybarvené krystaly bývají vděčnou surovinou k fazetovým výbrusům, někdy i dosti značných rozměrů. Běžně nacházíme i zonálně zbarvené krystaly s fantomovými efekty nebo častěji s hnědým zabarvením pouze hran krystalů, kdežto plochy jsou světlejší až čiré (křišťál). Krystaly se nacházejí nejčastěji jednoduše sloupcovité, ale dosti typické jsou i tzv. hypoparalelní vývoje. Jde o stejně orientované nárůsty někdy i oboustranně vyvinutých krystalů mladší generace na starší jedince, často mléčného křemene. Takové hypoparalelně vyvinuté záhnědy dosahují mnohdy značných rozměrů (několik desítek cm). Mezi záhnědami známe i rekordní nálezy. Mnohametrákové krystaly známe především z alpských nalezišť, Uralu nebo Madagaskaru. Tvrdost je u záhnědy stejně jako u ostatních odrůd křemene stupně 7. Je tedy jednou z nejtvrdších a také nejodolnějších složek svých matečných hornin a dostává se v hojné míře ze zvětralin do náplavů. Hojně se např. vyskytuje jako průvodce vltavínů ve štěrcích v jižních Čechách, ale i na JZ Moravě. Štěpnost u záhnědy chybí, lom má lasturnatý, nepravidelný. Časté jsou i ostré štěpiny a třísky. Lesk bývá skelný, někdy mastný nebo ledový. Z jiných vlastností křemene (záhnědy) ještě jmenuji efekty piezoelektrický a pyroelektrický, jichž se využívá v technice. Z gemologického hlediska zaslouží pozornost vzácný výskyt asterismu (mnohem méně než např. u růženínu). Asterismus neboli hvězdový efekt je optický jev, kdy se na povrchu kamene vybroušeného do tvaru mugle (kabonošů) na vrchlíku objeví 4 – 6ti paprsková hvězda, častěji však jen jisté jiskření.

Geneticky je záhněda nejčastěji součástí vyvřelých hornin, především jejich žilných derivátů, pegmatitů. Zde nalézáme jedny z jejích nejhezčích krystalů. Také v samotných žulách se vyskytuje dokonale vyvinutá v nemnohých dutinách a puklinách těchto hornin. Vedle běžnějšího křišťálu nebo mléčného křemene obsahují záhnědu také rudní žíly. Hojná je i v žilách alpského typu nebo v permských melafyrech, kde tvoří společně s křišťálem vedle achátů a chalcedonu nejčastější výplň mandlí (geod). V přeměněných (metamorfovaných) horninách se záhnědy vyskytují vzácně a v sedimentech zpravidla v okolí rozvětralých původních hornin, které záhnědu obsahovaly. Častější jsou výskyty jen v některých valounových štěrcích a štěrkopíscích (např. již zmiňované výskyty společně s vltavíny).

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply