Z vašich příběhů – Rakovina prostaty

30.11.2013

Kauza pana O. G.

Terapeutka paní Andrýsková, Ostrava
Na jaře roku 2012 jsem začal mít potíže s prostatou. Přerušované močení, časté noční močení atd. Ovlivněn reklamou na volně prodejné léky jsem si kupoval Prostenal, a zkoušel jsem i jiné léky. Nic to nepomáhalo, problémy byly stále větší. Koncem roku 2012 jsem již měl pocit, že v oblasti podbřišku uvnitř těla mi něco přebývá. Šel jsem tedy k obvodnímu lékaři a ten mi přes konečník prostatu vyšetřil. Konstatoval zvětšenou, zbytnělou prostatu, a doporučil mne na vyšetření na urologickém oddělení zdejší nemocnice. V únoru 2013 urolog provedl vyšetření ultrazvukem a sestry mi odebraly krev, kontrola za 14 dnů. Na kontrole mi lékař sdělil, že mám vysoké PSA (prostatický antigen), a to 15,9. Biopsie byla naplánována na 15. 3. 2013. Pro výsledky jsem si měl přijít na Velký pátek, 29. 3. 2013. Ten den jsem toho moc nenaspal. Na urologii jsou čtyři ordinace se čtyřmi lékaři. Čeká se několik hodin, než reproduktor vyvolá pacientovo jméno. Je to celé velmi neosobní a stresující. Pokaždé člověk přijde k jinému lékaři, který si o vás rychle něco přečte na monitoru, pokud to vůbec udělá – jak jsem později zjistil! Vyvolali mé jméno a já s třesoucími se koleny vstoupil do ordinace. Lékař mi oznámil, že pro mne nemá příznivou zprávu. Z deseti vzorků odebraných při biopsii bylo deset pozitivních. Karcinom prostaty – a bohužel ten agresivní. Myslel jsem, že omdlím. Poté mi lékař sdělil, že můj případ již konzultovali s onkologem z fakultní nemocnice, který doporučil okamžitě zahájit hormonální léčbu Eligardem. Dali mi možnost se pár dní rozmyslet s tím, že však je každého dne škoda. Zeptal jsem se, zda mne hormonální léčba vyléčí. Lékař odpověděl, že Eligard rakovinu nevyléčí, jen mne připraví na další postup. Ochromen novými informacemi jsem přistoupil na okamžité zahájení injekcí. Urolog mi Eligard píchl do břicha nalevo od pupku. Lék má účinnost tři měsíce, další injekce následuje na druhou stranu od pupku. Má za úkol snížit hladinu testosteronu v krvi. Tento lék způsobuje mimo jiné návaly horkosti. Několikrát denně i v noci mne velmi náhle zalévaly krůpěje potu. Další kontrola byla naplánována na 20. 6. 2013. Spočívala v tom, že jsem dostal druhou injekci Eligardu napravo od pupku. Do té doby neprobíhala žádná jiná léčba. Je to hrozný pocit – tři měsíce nic nedělat, jen čekat. Mozek mi začal v pudu sebezáchovy pracovat na plné obrátky. Sestra mi doporučila brát Ovosan na posílení organismu. Ihned 2. dubna po Velikonocích jsem se rozjel do Hradce Králové za MUDr. Bednarčíkem. Ten mi doporučil brát megadávky Ovosanu až do doby zahájení nějaké konkrétní onkologické léčby – buď radioterapie, nebo chemoterapie. Můj organismus to pak prý s Ovosanem lépe zvládne. V časopise Nová Regena jsem již na podzim 2012 četl článek Ing. Hany Bláhové o parazitech a MMS. Tehdy mne to zaujalo, ale netušil jsem, jak moc tyto informace budu záhy potřebovat. Dne 20. dubna jsem e-mailem poprosil paní Bláhovou o pomoc s léčbou rakoviny prostaty. Omluvila se pro velkou vytíženost a doporučila mi poradkyni paní Andrýskovou, která byla navíc blíže mému bydlišti. Ihned jsem paní Andrýskovou telefonicky oslovil, ta mne objednala na vstupní vyšetření již na 25. dubna 2013. Můj problém na prostatě také diagnostikovala a zahájila léčbu: 1. 5× denně co dvě hodiny 3 kapky MMS, 2. Jonášovy kapky – několik druhů, 3. Antiparazitální kúra – Hetrazan, Ivermectin, Albendazol.
17. 6. 2013 proběhla první kontrola. Paní Andrýsková konstatovala zlepšení o 40 %. Pokračovala druhá antiparazitární kúra. 5. 8. 2013 proběhla druhá kontrola – zlepšení o 70 %.
Domluvil jsem se ještě u paní Andrýskové na mimořádnou kontrolu, na 18. 9. 2013, tedy dva dny před onou důležitou kontrolou na urologii, kdy jsem měl dostat třetí injekci Eligardu. Týden předem jsem byl objednán na urologii na odběr krve. 18. 9. 2013, na třetí kontrole u paní Andrýskové – zlepšení o devadesát jedna procent. Na prostatě již rakovina nebyla nalezena.
Notně uklidněn jsem se psychicky připravoval na kontrolu na urologii. Přes známé v místní nemocnici jsem si předem zjistil výsledky rozboru krve, a to PSA. Chtěl jsem jej znát dříve než budu jednat s lékařem. Byl jsem totiž rozhodnut další injekci Eligardu odmítnout. PSA bylo 0,57, došlo tedy ke zlepšení z hodnoty z 15,9 na 0,57 za 6 měsíců!!! Myslel jsem si, že je to fantastické a že to stejně bude hodnotit i lékař. Ale to jsem se přepočítal.
20. 9. 2013 – kontrola na urologii. Zavolali mé jméno a já jsem vstoupil do ordinace. Lékař mne přivítal slovy: „Dobrý den, pane…, kde jsme to minule píchli, vpravo nebo vlevo?“. Když jsem odpověděl, že vpravo, lékař pokračoval: „Tak to dnes píchneme vlevo, lehněte si.“ Byl jsem přístupem lékaře velmi zaskočen, předpokládal jsem, že budeme nejdříve diskutovat o nových výsledcích z rozboru krve, očekával jsem dokonce, že bude překvapen tak zásadní změnou v hodnotě PSA, ale nic. Odporoval jsem: „Já nechci žádnou další injekci.“ Lékař nechápal: „Jak nechcete? Položte se a píchneme to.“ Opět jsem zopakoval, že další injekci nechci. Lékař se mne zeptal na důvod. „Protože si myslím, že tam rakovinu již nemám.“ Lékař na mne zvýšil hlas: „Jestliže jste ji tam měl, tak ji tam máte. Dělám tuto práci již 45 let a vždycky to tak bylo. Vždyť již máte na 27. 9. 2013 objednánu ve fakultní nemocnici radioterapii na osm hodin ráno.“ „Já tam ale nepůjdu,“ odpověděl jsem. „Chci kontrolní vyšetření, ze kterého by byl zřejmý momentální stav prostaty a přilehlého okolí dříve než podstoupím tak radikální zásah, jakým je radioterapie.“ Na to mi doktor sdělil: „Při poslední kontrole bylo PSA 15,9 – tak co byste chtěl? “ „Ale já jsem tady byl minulý týden na odběru krve!“ odpověděl jsem již naštvaně, protože jsem nechápal, že lékař dělá takové závěry, aniž by si zjistil aktuální stav pacienta. Lékař se skutečně podivil, a šel se podívat do počítače. „Vlastně jo, je to tady.“ Zeptal jsem se jej na PSA (já to již věděl, on ještě ne). Sdělil mi, zcela bez zájmu, že 0,57. Ptal jsem se jej, jestli je to zcela běžné, že PSA klesne za 6 měsíců z hodnoty 15,9 na 0,57. Odpověděl mi: „No, běžné to není, u vás je to opravdu velký pokles, ale stává se to. Je vidět, že léčba Eligardem zabrala.“ Takže pan doktor si vůbec nevšiml, že má v počítači nový rozbor krve, na který mne přitom sami z urologie pozvali, a co víc – ani ho to vlastně nezajímalo. Mohu za sebe sdělit, že jsem měl pocit, že mu tato nová informace vůbec „nehrála do not“. Seděl jsem tam vystresovaný, a takového jednání jsem se dočkal. Do zprávy mi nakonec napsal: „Nemocný dnes odmítl Eligard a plánovanou IMRT. Podepisuje negativní reverz. Další vyšetření ve smyslu scinti skeletu a NMR nepovažuji za indikované.“ A šel jsem z ordinace.
V pondělí 23. 9. 2013 jsem se přes svého obvodního lékaře ještě pokusil o nezávislé vyšetření na urologii ve fakultní nemocnici. Vystál jsem si frontu, než na mne přišla řada, a dopadl jsem úplně stejně. Žádné vyšetření mi lékař neudělal, ačkoli měl v ordinaci ultrazvuk, ani mi žádné vyšetření neobjednal, a poslal mne zpět do naší nemocnice.
Na 14. 10. 2013 jsem se domluvil s paní ing. Bláhovou na vyšetření. Rakovina se nepotvrdila, i když je třeba stále dořešit některé parazitární a virové zátěže. Doporučila mi pokračovat v užívání MMS a opakovat antiparazitální kúru. Cítím se velmi dobře a jsem přesvědčen, že rakovina je opravdu pryč.
O. G.

Další příběhy najdete v tištěné Nové Regeně.

You Might Also Like