Vrbovka malokvětá

2.2.2012

Staří bylinkáři znali vlastnosti vrbovky, ale moderní doba na ni pozapomněla. Na urologické vlastnosti vrbovky tedy upozornila ve svých knihách až známá bylinkářka Maria Treben. A děkujme jí za znovuobjevenou vrbovku. Je to opravdový klenot mezi léčivými rostlinami.

Vrbovka malokvětá je nenáročná bylina a roste u nás v mnoha druzích. Ty správné nejsou chlupaté a mají malá světlerůžová kvítka na koncích lusků, z nichž po odkvětu budou miniaturní semena s bohatým chmýřím odfouknuta větrem na značnou vzdálenost. A je to dosti potřeba, protože tato skromná kytka v konkurenci luční květeny nemá nárok– konkurenční rostliny jí nenechají prostor na klíčení. Uchytne se jenom tam, kde ostatní váhají. Například ve vlhkých oblastech v blízkosti potůčků a zavlhlých neudržovaných loukách, často po pomalu probíhajících zemních pracích, kdy se ještě nestabilizovalo ostatní rostlinstvo. V takových podmínkách dokáže dorůst ojediněle i přes metr. Je-li vystavena slunci, tak její stvol a okraje listů červenofi aloví množstvím fl avonoidů, což dokáže překrýt i zeleň chlorofylu. Citlivá rostlinka se tak brání škodlivému ultrafi alovému záření. Takové do fi alova opálené vrbovky rostou například na terénních úpravách nových silnic jako první rostlinky obsazující nové teritorium. Obvykle tam pro ně není ani dost humusu, takže jsou menší čtvrtmetrové hubené až vyzáblé.

Vrbovka nejraději vezme zavděk lehce zastíněnou lokalitou s dostatečnou vlhkostí bez jiných rostlin. Mám podezření, že podobně jako někdo nesnáší, když druhému zapáchá z úst, tak vrbovka nesnáší, když někomu smrdí kořen. Ostatně, nejen vrbovka…

Rozumný sběrač vrbovky ji při sběru zlomí a utrhne jen horní polovinu natě, aby mohla dál růst a na nových větvičkách realizovat svůj semenný úkol. Má-li rostlina nadále dost vlhka, tak jí to nevadí. Vzrostlé rostliny se již konkurence nebojí a dorostou si na tomto místě až do plodnosti. Ovšem příští rok ji musíte hledat jinde. Na zalévaném záhonu na vaší zahrádce umí vyrůst do nádherné zdravé a oku libé rostliny, ale hned se vedle ní začne tlačit kopřiva, srdečník či přeslička, a jakkoliv je sama plevelem, je nutno ji konkurentů zbavovat.

Často se stává, že systematickým sběrem je vrbovka v konkrétní lokalitě úplně zlikvidována, protože nebylo pamatováno na její rozmnožení. Je zapotřebí mnoha semen, aby si mohla někde nalézt kousek holé půdy, kde si může v podstatě samotářsky růst. Protože se jí líbí vlhko, tak ji nejčastěji nalezneme u vody, zvláště u neregulovaných potoků, na poškozených březích nebo náplavech.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply