Vodováha, aneb o pěnovcových pramenech

8.12.2011

Pěnovcové, nebo obecněji travertinové prameny jsou vzácné. Než se podíváme ke dvěma z nich, povězme si, co to vlastně pěnovec je. Většinou víme jen to, že se z tohoto kamene dělaly dýmkové hlavičky. Je to proto, že se jedná o kámen dobře opracovatelný. Chemickým složením jde o uhličitan vápenatý, někdy ve směsi s dalšími minerály. Pěnovec je odrůdou travertinu, vzniká srážením a usazováním rozpuštěného vápence. Podmínkou vzniku pěnovce je tedy voda nasycená rozpuštěným hydrogenuhličitanem vápenatým, který při zvýšení teploty vody a zejména při odebrání oxidu uhličitého rostlinami kondenzuje do pevného skupenství. Pěnovce vznikají pouze za velmi specifi ckých fyzikálních podmínek teploty a průtoku vody, a také plochy odpařování, koncentrace rozpuštěného vápence a kyselosti vody. Pokud je některá z podmínek porušena, pěnovec ani travertin nevznikne, ba naopak, již usazené vrstvy se mohou znovu začít rozpouštět. Ke vzniku pěnovců významně přispívá fl óra. Různé mikroorganizmy i mechy a řasy odebírají z vody kysličník uhličitý a voda reaguje vysrážením vápence. Ten se rychle usazuje na větvičkách, kamínkách i živých rostlinách, postupně je obaluje a vyplňuje i prostor mezi nimi. Zprvu křehká hmota se postupně mění v porézní kámen, který známe z ozdobných travertinových obkladů. V přírodě travertinové prameny a potoky patří k těm nejmalebnějším zákoutím. Kruhové schodovité kaskády jezírek, bizardní korýtka, kde voda teče zdánlivě nesmyslně v úžlabinách na vrcholcích kamenů, vodopády s přepady naprosto čisté vody – to vše patří k travertinovým tokům. Je to krása křehká a zranitelná, a není proto divu, že patří k těm přísně chráněným. Travertiny pochopitelně nalezneme především v krasových územích, kde je dostatek vápence, ale vyskytují se i mimo takové oblasti. Vápence jsou totiž přítomny v mnoha typech hornin a půd. Mohou být rozptýleny třeba v pískovcích, různých jílech a slepencích. Kyselá voda prosakující takovým materiálem postupně rozpouští a vyplavuje vápenec, a zanechává za sebou nerozpustná zrna písků, valouny a jíly. Tedy i v takovýchto typech hornin lze travertinové prameny hledat. O to překvapivější jsou pak v místech pískovcových skal, nebo v pásmu břidlic a opuk.

Konec geologie, začíná esoterika: Vzácnost a jedinečnost takovýchto „hříček“ přírody nám něco naznačuje. Můžeme zůstat v rovině pouhé zajímavosti takového unikátního přírodního jevu, nebo se můžeme poučit a pochopit, co se nám tu napovídá. Přece nejde jen o pouhou náhodu a geologickou zajímavost, ale právě o unikátnost a naléhavost takových míst, kde se nám matka Země snaží něco předat a naznačit. Co to je? Tyhle odpovědi přicházejí pouze tehdy, najdeme-li si čas a u pramene usedneme, zklidníme a necháme na sebe místo působit. Zprávy a informace, které v tomto místě „načteme“, budou mimořádně naléhavé a působivé. Primárně se vždy budou týkat hlavně nás samých – budou osobní a intimní. Ty jsou jistě pro nás nejcennější, mají největší schopnost léčit naše tělo i duši. Není potřeba o nich mluvit nahlas, ostatně často ani nejsou přeměněny ve slova, není to potřeba. Jde o přímé působení unikátního místa. Není třeba rozumem „rozluštit“ tajemství pramene, stačí jen přijít, otevřít srdce, zklidnit mysl a pobýt. Vystavit se přímému energetickému působení genia loci. Energetické působení v unikátních zemských místech je vždy významné. V případě pramenů je to samozřejmě voda, které je nositelkou této energie. A proto je žádoucí vody takovýchto pramenů pít nebo aspoň ochutnat. Nesou v sobě nejen chemické látky, ale i informaci, která je mimořádně cenná pro nás. Kontaktem s takovou vodou pozitivně ovlivňujeme celé své bytí. A až ve druhém sledu přicházejí informace, které mohou uspokojit náš rozum. Třeba informace, jak místo využít, a také jak se mu odvděčit a poděkovat.

Život na hraně
Travertinová kaskáda je název jednoho pramene na Moravě u osady Tichá, který je unikátní i v rámci celé republiky. Místo nalezneme mezi Kopřivnicí a Frenštátem pod Radhoštěm, na úpatí Tichavské hůrky. Silný pramen se objevuje s agresivní razancí v prudkém svahu provápnělého kopce, a díky vysokému obsahu uhličitanů vytváří na toku potůčku zcela jedinečný travertinový val. Představte si ho jako nízkou kamennou stěnu, po jejímž vrcholku se klikatí korýtko plné zurčící vody. Voda opravdu teče po vrcholku zdi tvořené travertinem. Zeď je úzká sotva půl metru, přesto voda jakoby záměrně sleduje prostředek zdi a nesteče do strany. Celý útvar je porostlý stále zeleným mechem, který při tvorbě tohoto útvaru hraje velmi důležitou roli. Rostliny odebírají vodě oxid uhličitý a díky tomu vápenec silně kondenzuje. Usazuje se na rostlinách i na dně. Ovšem vzhledem k velkému spádu a prudkému proudu zůstává korýtko stále trochu zahloubené oproti mechem porostlým stěnám. Val tak postupně roste vzhůru a voda je nucena se držet uprostřed.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply