Vlastimil Harapes: Co nechceš sám, nečiň druhým

5.7.2012

Vlastimil Harapes se narodil roku 1946 v Chomutově, ve znamení Lva. Tak jako Lvu vládne astrologicky Slunce, které je středem naší Sluneční soustavy a dává světlo a teplo všemu živému na naší Zemi, i Lvi jsou středem svého světa, který svou pouhou existencí přirozeně (a pro mnohé dosti autoritativně) řídí. Ta silná energie jimi doslova proudí a potenciál jejího využití je především v tvůrčím vyjádření, zejména v umění a zábavě. Jeviště je často „jejich svět“ i naopak, svět je jim jevištěm. Vlastimil Harapes tento „lví“ potenciál, zdá se, naplňuje dokonale.

Po studiu na pražské konzervatoři vstoupil do angažmá baletu Národního divadla, kde zároveň s hostováním na zahraničních scénách zůstal po celou dobu své aktivní kariéry. Od roku 1971 zde působil jako sólista, a poté se na mnoho dalších let stal ředitelem baletního souboru a choreografem. Za jeho popularitou, která daleko přerostla taneční žánr, stojí nejen přirozený talent, ale rozhodně píle, profesní zaujetí a touha zkoušet další možnosti. Zároveň s jeho taneční dráhou se začala odvíjet i jeho herecká kariéra, a kromě divadelních rolí vešel nesmazatelně do povědomí fi lmového publika, počínaje Starci na chmelu a Markétou Lazarovou. Oblíbené jsou zejména fi lmy Marie Poledňákové – Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny. Po boku Marty Vančurové hrál hlavní roli v psychologickém fi lmu Juraje Herze Den pro mou lásku a následuje mnoho dalších výrazných postav, ve fi lmech Pan – na a netvor, Operace mé dcery, Bolero, Jak se krotí krokodýli… Za celoživotní mistrovství dostal Vlastimil Harapes letos na jaře cenu Thálie.

Nedávno jste dostal významné ocenění, Thálii za celoživotní mistrovství. To zní pěkně, ale pokud vezmu v úvahu, že jste z baletu odešel kolem čtyřicítky, přijde mi to ocenění trochu pozdě…
(směje se)…ale kdepak, potěší každé ocenění. Je na tom příjemné také to, že už to k ničemu nezavazuje. Faktem ale je, že jsem dostal spoustu blahopřání z Čech i ze Slovenska, a většina lidí se divila, protože si mysleli, že už ho dávno mám.

Když jsme se domlouvali na rozhovoru a já vám říkala, že náš časopis je zaměřen hlavně na zdraví a alternativní léčení, zmínil jste se o zajímavém setkání s MUDr. Janem Hnízdilem. Můžete nám o tom něco říci?
Velmi mě oslovilo přečtení článku s doktorem Janem Hnízdilem. Měl jsem takový pocit, že mi prostě mluví z duše. Je to nesmírně nádherný pocit, když něco čtete od člověka, který to, co si i vy myslíte, dovede přesně zformulovat a pojmenovat. On se samozřejmě odvolává na spoustu článků odborníků z Ameriky, ze světa …mimo jiné až po to, že 90% politiků vykazuje příznaky psychopatické osobnosti, a to je právě to nebezpečí, že když se tihle lidé dostanou k moci, pak nadělají víc škody než užitku kolem sebe. Nemusíme chodit daleko, vidíme je dnes a denně. Dále mne zaujalo, že je takovým bojovníkem proti farmaceutickým koncernům, i o tom je jeho fi lozofi e a způsob léčby. Že promluvit si s pacientem, udělat si na něj čas a hledat příčinu – kde a proč došlo ke stavu, ve kterém ten člověk je.

Že psychika a fyzický problém jsou spojité nádoby…

Ano, že to muselo někde z něčeho vzniknout, a on jde právě po tom hledat původ, příčinu. Nedávat prášky na to, že vás bolí hlava. Styl, ve kterém žijete, třeba není pro vás vyhovující – a to si člověk často nechce připouštět, dokud to jakž takž zvládá. Třeba málo spíte – protože vás skutečně může bolet hlava jenom proto, že málo spíte. Takže není dobře si brát prášek na to, aby se člověk cítil lépe, když se stačí například dobře vyspat. To je myslím velmi důležité. Hledat příčinu, podívat se „za momentální problém“.

S vámi osobně šel pan doktor kvůli nějakým obtížím zpět po časové stopě, abyste se dostali k podstatě problému?
Já jsem u něj nebyl jako pacient. Naopak, mě oslovil jeho přístup. Náhodou – prostě to tak zařídil osud – jsme se mohli setkat a já jsem ho požádal, aby byl mým hostem v rádiu. Doktor Hnízdil třeba říká, že většina obtíží je u lidí z přetížení, z neodhadnutí toho, co který organismus snese. Myslím, že moudrost stáří nebo zralosti je umět odpočívat. Pokud jsem já měl nějaké zdravotní problémy, byly spíš pohybového charakteru, takže jsem chodil například na rehabilitaci a cvičení k paní Mojžíšové, se kterou – mimochodem – právě doktor Hnízdil asi pět let spolupracoval. Pokud mám teď nějaké obtíže, jsem v těch nejlepších rukách docenta Koláře.

[hidepost=0][/hidepost]

Nedávno jste dostal významné ocenění,
Thálii za celoživotní mistrovství. To zní
pěkně, ale pokud vezmu v úvahu, že jste
z baletu odešel kolem čtyřicítky, přijde mi
to ocenění trochu pozdě…
(směje se)…ale kdepak, potěší každé ocenění. Je
na tom příjemné také to, že už to k ničemu nezavazuje.
Faktem ale je, že jsem dostal spoustu
blahopřání z Čech i ze Slovenska, a většina lidí se
divila, protože si mysleli, že už ho dávno mám.

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply