Věda z šera dávnověku

26.9.2011

Při současné úrovni znalostí se obecně ví, že Země má své magnetické pole. Jeho síla se měří v jednotkách gauss a v různých lokalitách kolísá. Magnetické pole spoluvytváří zemskou přitažlivost a uchovává přízemní elektrostatický náboj o síle 100 – 180 000 voltů na metr čtvereční, který je nezbytný pro zachování poměru kyslíku a dusíku v atmosféře.

Magnetismus jako fyzikální jev se využíval od pradávna nejen pro zachycení kovových předmětů, ale také ve zdravotnictví. Již na přelomu 16. a 17. století lékaři vyváděli pacientova uskřinutá střeva z kliček pomocí magnetů. První umělé magnety byly vyrobeny v německých a švýcarských hutích v letech 1649–1655. Léčebné úspěchy vyvolané přikládáním magnetů na těla nemocných zaznamenal vědec a lékař Franz Anton Mesmer. O výrazné zkoumání magnetismu se zasloužil právě lékař Paracelsus. Samuel Hahnemann, proslulý zakladatel homeopatie, byl magnetům rovněž nakloněn a jejich působení využíval zároveň s bylinnými přípravky. Američtí terapeuti ve spolupráci s výrobci magnetů vytvořili v letech 1880–1915 impozantní množství magnetických léčebných pomůcek, které bylo v šíři sortimentu překonáno – opravdu! – až v r. 1992.

Síla pole mezi póly
Formace zemského magnetického materiálu vytváří dva protilehlé póly, mezi nimiž magnetická energie pulzuje. Veškerý život na zemi se odehrává na podkladě cyklů změn magnetické činnosti.

Více než co jiného byl prozkoumán vztah mezi zemským magnetismem a celkovou biologickou aktivitou člověka. V jednotkách hertz (Hz) byla prokázána nápadná shoda.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply