… ve světě včel – část III.

11.3.2012

VČELÍ KOMUNIKACE

Včely mají schopnost komunikovat. Různými způsoby si předávají poměrně složité informace, jsou schopny přizpůsobovat své chování nejen reál – né situaci, ale i informacím, které se pouze „doslechnou“. Mají svůj jazyk pro předávání virtuální zprávy. To je mimochodem jedna z podmínek inteligence. Včelstvo funguje jako jeden organismus, který velmi přesně reaguje na podmínky a skutečnosti ve svém okolí. Předpokládá se existence jakéhosi společného kolektivního vědomí, které je absolutně nadřazené individuálním potřebám jednotlivých včel. Dokonce se dá hovořit o jakési telepatii včel navzájem. Včelstvo má jisté schopnosti, které nám zatím připadají téměř nemožné.

Včely komunikují mnoha způsoby, některé jsou známé, některé jen tušíme. Nejznámější a pravděpodobně nejdůležitější jsou chemické signály. Pro chemickou recepci mají včely vyvinuty desítky selektivních čichových i chuťových čidel. Většina z těch nejdůležitějších je umístěna na tykadlech na hlavě včely. Ovšem celé tělo je pokryté desetitisícem orgánů, schopných vnímat dění kolem.

Včely a pachy
Včely spolehlivě rozlišují stovky pachů. Podle unikátního pachu poznají i jednotlivce, jsou schopny rozlišit včely ze svého úlu od těch ostatních. Ale selektují i včely a včelstva „příbuzenské“, roje i oddělky na stanovišti. Včely poznají i pachy predátorů a škůdců, kteří jim mohou ublížit. Včelstvo vyhodnocuje aktuální nebezpečí podle pachu „nepřítele“ a přizpůsobuje tomu své chování. Včelstvo například pozná, pokud se ho bojíte (páchnete strachem) a vyhodnocuje to jako signál o vašem útoku. Reaguje zvýšenou bodavostí. Naopak klid a jistý fatalismus zkušených včelařů vede ke zklidnění i včely. Na mnohé pachy reagují velmi agresivně – například nesnášejí umělé voňavky, krémy, ale třeba i pach ropných produktů. Extrémně je dráždí pach sekané trávy, vůně pokáceného dřeva a podobně. Není třeba pochybovat ani o tom, že včely poznají i „svého“ včelaře, a jsou schopny se k němu chovat jinak než k jiným „vetřelcům“. To je jedním z desítek příkladů učenlivosti včelstev.

Nejznámějším zneužitím chemického vnímání včel je „ošizení“ včelstva kouřem ze včelařských dýmáků. Má to dvojí smysl – zaprvé kouř přehlušuje osobní pach včelaře, a zadruhé pach doutnajícího dřeva vzbudí ve včelách představu hořícího lesa a instinktivně je vede k tomu, aby se vrhaly na vlastní zásoby (a ne na včelaře) a snažily se naplnit své medné váčky co nejvíc. Má to ten důvod, že v případě skutečného požáru jsou pak schopny uletět a založit nové včelstvo s dostatkem zásob pro začátek. Čichové vjemy řídí i sbírání nektaru a jiných sladin. Vůně rostlin přiláká neomylně včely na neuvěřitelnou vzdálenost. Ovšem včely nejen pachy rozlišují, ale jsou je schopné i tvořit a tím ovlivňovat a informovat své družky. Používají známé feromony – chemické aromatické látky, které rozšiřují vířením křídel kolem sebe. Nejpropracovanější je funkce tzv. mateří látky, kterou vylučuje matka speciální žlázou. Pach této látky ulpívá na všech včelách rodiny včelstva a tvoří základní rozlišovací signál. Naopak nedostatek této látky stimuluje včely k výměně matky, tedy k rojení.

Včelí meteorologie
Dalšími receptory na tykadlech jsou sensory vlhkosti, teploty a dokonce i úrovně koncentrace oxidu uhličitého a změn tlaku vzduchu. Tyhle „meteorologické stanice“ umožňují včelám předpovídat počasí. Včely například poznají, kdy bude pršet. Zkušený včelař nic nedá na blížící se hrozivé mračno. Pokud se včely houfně nevracejí do úlu, z mraku v daném místě pršet nebude.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply