Stres neexistuje?

8.4.2015
Stres

Stres je naším největším nepřítelem. Obáváme se ho, hledáme způsoby, jak se ho zbavit, anebo pak léčíme jeho následky. Vždyť velká část soudobých neduhů pramení ze stresu nebo s ním úzce souvisí: migrény, zažívací problémy, únava, dysfunkce v systému respiračním, sexuálním a v dalších systémech, závislost na návykových látkách, obezita apod. Může za to vše skutečně stres, anebo se za tím schovává něco jiného?

Nedorozumění pramení z toho, že slovem stres označujeme dvě věci: jednak náročné, nepříznivé životní podmínky, jednak naši reakci na tyto podmínky.

Podmínky vyvolávající stres mohou být různé a každý máme jiný práh odolnosti a jinak na ně reagujeme. Vezměme pro lepší znázornění příklad ze života: zvoní budík, skáču z postele, koupelna je obsazená, dítě odmítá jíst snídani, manželka „nespolupracuje“, dnes musím být v práci včas, autobus má zpoždění, zapomněl jsem doma aktovku, v práci mi sdělují, že šéf se mnou chce mluvit… Toto jsou zcela běžné příklady stresových situací. Ovšem, v závislosti na kontextu bych mohl pro stejný výčet podmínek zvolit reakce od pousmání se životním peripetiím až po nervové zhroucení. Často si podvědomě volíme takové reakce, které ubližují našemu okolí nebo nám samotným.

Samozřejmě, to vše je do jisté míry součástí naší genetické výbavy. Nebezpečná situace (například setkání s medvědem) v našich předcích vyvolávala přiměřenou reakci mobilizace celého organismu, soustředění energie do končetin a celkové napětí svalstva. Toto napětí se pak použilo a spotřebovalo v aktivitě, která následovala – buď v boji, či v útěku – a organismus se pak mohl vrátit do stavu klidu. V dnešní době sice žijeme v úplně jiném světě, avšak působí na nás stejné mechanismy. Na situace, které vnímáme jako stresové, reagujeme vnitřním napětím, přípravou na boj či útěk. Reagujeme však na takové podněty, které ani nás, ani naše bližní v podstatě neohrožují. Ohrožení, které v těchto situacích vnímáme, není reálné – jedná se tedy o imaginární stres.

Nejenom to. Po každé takové situaci jsme zanecháni ve stavu mobilizované fyzické energie, kterou v podstatě nemáme kam dát. Většinou ji spotřebujeme ve výbojích negativních emocí vůči jiným lidem, anebo vůči sobě samému. Kromě toho, že to ničí nás a naše vztahy s blízkými, pořád ještě to nestačí. Obliba sportu v moderní době je ve velké míře dána nutností zbavit se této energie stresu. Pokud s ní nic neuděláme, bude se v nás hromadit v podobě nadbytečného svalového napětí. Naše tělo a pohyby se tak stávají otevřenou knihou, ve které bychom se mohli ledacos dočíst, kdybychom tomuto jazyku, tomuto ztělesnění svých vnitřních stavů, rozuměli.

You Might Also Like