Sebeláska a strach

20.4.2013

Co je strach a kdy přichází?
Strach jako takový je zcela přirozenou součástí naší výbavy pro život. Beze strachu bychom možná byli „střelci“, vrhajícími se střemhlav do situací, které jsou životu nebezpečné. Náš vnitřní ochránce, který má skutečně za úkol se postarat, abychom byli živí a zdraví, mluví řečí pocitů a fyzických stavů. Proto se při strachu v těle všechno stáhne, zrychlí se dech, tlukot srdce, spustí se celá řada tělesných funkcí, uvolní se velká dávka energie do těla a jsme připraveni k útoku, útěku, nebo dělání „mrtvého brouka“, tedy ke třem základním strategiím přežití. Je to velmi spolehlivý a jednoduchý systém vnitřní ochrany. Protože žijeme v dobách a geografických šířkách, kde otázku akutního ohrožení života řešit nemusíme, tak bychom měli žít po většinu času v klidu a strach pocítit třeba jen tehdy, když dojde mezi muži na pěstní souboj, nebo žena vstupuje do setmělého, opuštěného parku. Dnes ale naopak strachy doslova bují a s fóbiemi a panickými strachy se roztrhl pytel. Čím to je?

1. Dnešní doba totiž, byť nepřináší skutečná nebezpečí, o nich alespoň masivně informuje. A tak se může zdát člověku, který žije vlastně pohodový život, jen se dívá pravidelně na zprávy a své seriály, že má kolem sebe mnoho nebezpečí, životních zvratů a zákeřných lidí. Ať skutečné nebo domnělé nebezpečí, obojí je stejným zdrojem pro strach.

 2. Přílišný přísun informací ze všech stran bývá zátěžovým faktorem pro organismus. Každou přijatou informaci musí mozek zpracovat, a potřebuje na to, stejně jako před tisíci lety, i dnes svůj čas. Osho řekl, že stejný čas, který potřebujeme na příjem informací, potřebujeme také na jejich zpracování, které probíhá při odpočinku. Pokud tedy 5 hodin pracujeme, měli bychom, v ideálním případě, i pět hodin odpočívat a vstřebávat všechny zážitky. Většina lidí je daleko vzdálená od tohoto ideálního stavu, proto je organismus trvale přehlcený množstvím nezpracovaných podnětů a nervová soustava trpí. Toto je stav, kdy spolu s nemocemi nastoupí také nečekané strachy, aby majiteli daly silné varovné signály, že se organismus blíží k vyčerpání svých životních sil. Požadavkem na majitele přehlceného organismu je, aby zpomalil, začal vědomě řídit přísun informací co do jejich kvality i množství, začal věnovat pozornost sobě a svým potřebám.

3. Strach nefunguje sám, nezávisle na psychice, myšlenkách a podvědomých programech člověka. Naopak vždy jedná právě v souladu s vnitřním světem, takže čím větší jsou vnitřní zmatky, neláska k sobě, vnitřní nesvoboda a vnitřní konflikty, tím větší důvod má strach se objevovat a varovat svého majitele.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply