Rakytník – keř nabitý vitaminy

20.3.2013

Rakytník řešetlákový je vytrvalý keř nebo menší strom, který původně rostl hlavně v Číně, v Mongolsku, v Nepálu, v Indii a na Sibiři. Nyní je rozšířený v celé Evropě. Bočními kořeny míří do všech stran, a proto se u nás často používá ke zpevnění půdy měkkých břehů vodních toků, na náspech kolem silnic, dun  apod. Také často zdobí veřejné parky, rekultivované lomy a jiné písčité propustné půdy. Středně těžké dřevo rakytníku našlo své místo i v řezbářství. 

Potřebuje suché místo a lehčí zeminu (písčitou i kamenitou), nejlépe zásaditou.  Má mít dostatek vláhy, při přesazení nesmí zaschnout, ale jinak sucho snáší velmi dobře. Rakytník řešetlákový vyniká hlubokými a velmi rozvětvenými kořeny, s jejichž existencí je třeba počítat například na okraji pozemku. Rakytník je dvoudomý, takže k dosažení plodnosti je třeba rostlin samčích i samičích. Pyl přenáší vítr, nikoliv hmyz.

Samčí květy jsou směstnány v krátkých jehnědách, samičí tvoří krátké hrozny. Zvláštností plíživých kořenů rakytníku řešetlákového jsou také až několik centimetrů velké chovné stanice hlízovitého tvaru určené pro bakterie, které zpracovávají dusík ze vzduchu k potřebě rostlin v půdách s nedostatkem humusu. Podobně na půdách s nedostatkem humusu reagují například luštěniny.

Mimořádná léčivá síla
Rakytník má zeleno-stříbrné listy a oranžové bobule, jejichž barva přechází až do červena. Kvete v dubnu a v květnu. Zasazený keř plodí již třetím rokem. Staří Řekové mu dali přízvisko „třpytící se kůň“, neboť si všimli, že jejich koně, pasoucí se v oblastech s rakytníkem, tloustli  a jejich srst získala lesklý nádech.

Od třetího roku se na keřích rakytníku řešetlákového nalézají také ostny čili trny dlouhé až 8 cm. Rakytníkové roští tedy představuje dokonalý plot.

Větévky jsou hustě porostlé kopinatými listy, které jsou krátce řapíkaté, střídavé, celokrajné. Mezi listy jsou větévky  v době plodů (peckovic) jimi hustě poseté.  Plody rakytníku, již zmíněné oranžové bobule velikosti mezi borůvkou a třešní, se sbírají s určitým rizikem poranění. Jsou trpké a měkké. Proto se sklizeň odkládá až do stádia, kdy bobulky zmrznou (alespoň na – 10oC) – z větviček se pak oklepou.

Významné zdravotní účinky rakytníku řešetlákového u nás byly donedávna přehlíženy. Jeho bobulky, dozrálé během září a října, představují přírodní zázrak –  přirozený koncentrát nejdůležitějších vitaminů: mají 10x více vitaminu C než pomeranč a celou řadu dalších léčivých složek. Vědci dokonce uvádějí, že denní doporučenou dávku vitaminu C pokryje jedna bobulka! Dozrálé plody jsou ovšem strašlivě kyselé. Rakytník je také zásobárnou provitaminu A, vitaminů B1, B 2 a B6, vitaminu D, E, K1 a F,  i významných organických kyselin, minerálních látek, flavonoidů (včetně rutinu), sacharidů, nenasycených mastných kyselin apod.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply