Rakovina a Royal Raymond Rife

24.6.2015

Téma rakoviny mě zajímá již dlouhou dobu. Dr. Simoncini tvrdí, že „Rakovina je houba“ Candida albicans, dr. Clarková, zdůrazňuje význam parazitických motolic Fasciolopsis buskii, všeobecně známý je karcinogenní účinek virů (EBV, HIV-1, HPV-16), z bakterií je typickým zástupcem Helicobacter pylori. Navíc musíme přičíst vliv karcinogenních chemikálií nebo radiace. Věda vysvětluje vznik rakoviny změnami v buněčném jádře, zlomy chromozomů a následně porušenými mechanismy buněčného dělení. Snad každý, kdo se začne zajímat o příčiny rakoviny, se v jednotlivých teoriích musí brzy ztratit.

Dlouho jsem považovala viry za hlavní příčinu. Nejrychleji působící známé karcinogeny jsou totiž virové onkogeny. Vyšší parazité jako motolice, roupi a škrkavky jsou zásobárnou virů; toxiny, chemikálie a radioaktivita poškozují DNA a imunitní buňky.
I když v zásadě nevěřím multifaktoriálním teoriím, v případě rakoviny se souhra negativních faktorů jeví jako logická a zdá se pošetilé hledat nějakou jinou určující příčinu. Kdyby ovšem nebylo knihy Barryho Lynese „Léčba rakoviny, která fungovala“. Jde o historicky zdokumentovanou práci Royala Raymonda Rifea. Tento vědec byl schopen izolovat biologického původce rakoviny, pěstovat ho v médiu, pozorovat pod mikroskopem při soustředění světelných paprsků určité frekvence a následně ho zesílením stejné frekvence i zničit. Dokonalosti jeho světelného mikroskopu propojeného se systémem hranolů zatím nikdo nedosáhl. Svoje pokusy opakoval tisíckrát a vždy byl schopen izolovaným mikrobem vyvolat u zdravé tkáně nádor a z něj mikroba znovu izolovat.
Vždycky, když se mi povedlo se ztratit v teoriích o původu rakoviny, vzpomněla jsem si na tuto knihu a snažila se porovnat uváděná fakta s Rifeovou prací. Rife svůj mikroorganismus nazval pracovně virus „BX“. Virus proto, že co se týče velikosti, procházel mikrob bez problémů bakteriálními síty. Měl však zvláštní vlastnost. Při změně kultivačního média dokázal vyrůst i do vláknitých forem. Byl tedy tzv. pleomorfní, měnící tvar. Přestože nám to může připadat nemožné, u jiných životních forem se nad pleomorfismem vůbec nepozastavíme. Stačí si vybavit třeba housenku a motýla nebo postupný vývoj zárodku v děloze. Tady probíhá změna tvaru jen určitým směrem a nelze nastoupit jiný směr, ale mikroorganismům snad můžeme přičíst větší flexibilitu. Zvlášť proto, že dnes už je u nich pleomorfismus oficiálně uznaný!
Můj první dojem z Rifeova objevu byl, že by se snad mohlo jednat o nějakou houbu, vláknitý útvar vyrostlý ze spory. I když spory hub nejsou tak malé a pružné, aby prošly bakteriálními síty, pořád je to nijak nevylučuje. Až článek v letošní březnové Nové Regeně mě přiměl se k tématu vrátit. Jedná se o práci dosud žijícího vědce Gastona Naessense, který ve svém upraveném světelném mikroskopu pozoruje tytéž formy jako Royal Rife, od miniaturních tělísek velikosti viru, přes formy připomínající koky a diplokoky, dále mnohojaderné útvary, až po vláknitou formu. Ta je nejvíc patrná při rozvinuté formě rakoviny i dalších onemocněních jako lupus erythematodes nebo revmatoidní artritida. Není to poprvé, co jsou tyto nemoci nějakým způsobem spojovány. Lupus se dokonce stejně jako rakovina tradičně léčí chemoterapií. Naessens svoje útvary nazývá somatidy, považuje je za symbionty, kteří parazitují jen za určitých podmínek.

Celý článek najdete v tištěné Nové Regeně.

 

You Might Also Like