Pomozme Amazonii!

1.6.2011

Amazonský prales, rovněž Amazonský tropický deštný prales a různé jiné kombinace těchto slov, je rozsáhlý 5 500 000 km2 velký tropický deštný les v Jižní Americe. Leží ve státech: Brazílie (více než 60 %), Kolumbie, Peru, Venezuela, Ekvádor, Bolívie, Guyana, Surinam, a Francouzská Guyana. Jeho nepostradatelný význam pro život na této planetě nabývá každým dnem na alarmující důležitosti a ohnisku zájmu.

Když se v roce 1541 plavil po Amazonce španělský conquistador Francisco de Orellana, jistě netušil, že stojí na samém počátku kolonizace této obrovské oblasti. Ve skutečnosti navštívil již portugalské území, protože roku 1494 podepsalo Portugalsko a Španělsko tordesillaskou smlouvu, která rozdělovala svět na sféry zájmu těchto států podél 14. poledníku. Většina Amazonie tak připadla Portugalsku, které vyslalo jezuity do vnitrozemí, aby obrátili příslušníky domorodých kmenů na křesťanskou víru. V okolí jezuitských misií se získávala zemědělská půda kácením a následným vypalováním původního porostu. Takto vydobytá půda ale nebyla schopná delší dobu vyživovat pěstované plodiny, a tak se vypalovala další a další území.

Ještě v roce 1960 byl prales většinou netknutý a původní. V následujících letech kvůli potřebě nových pastvin pro stále rostoucí stáda dobytka, jehož chov se stává výnosným obchodem, dochází k rozsáhlé těžbě dřeva a extenzivním zásahům do krajiny. Zužitkování zalesněného území k přeměně na zemědělskou půdu je podle brazilské legislativy „efektivní využití“, takže hned po zdražení sójových bobů na počátku 70. let do – šlo k rozšíření osevních ploch sóji do oblastí původního pralesa. Takto použitá půda má navíc 5–10× vyšší cenu než obyčejný les. Sója je totiž jedním z nejdůležitějších vývozních artiklů Brazílie a významně se podílí na stabilitě brazilské měny. Nezbytnost dopravit sóju do průmyslových oblastí blíže k pobřeží si vynutila výstavbu jediných dvou asfaltových silnic v Amazonii mezi Belémem a Brasílií a z Porto Velho do Cuiabá. Tyto silnice bývají označovány jako „srdce oblouku odlesňování“, protože odtud postupuje kolonizace dnešní doby, a systém hospodaření se mění podle vzdálenosti od silnice.

Mezi lety 1970 a 2000 bylo vykáceno celkem 16,4 % celkové plochy pralesa, což činí každoroční ztrátu 20 200 km2 (necelá 1/3 území ČR). V roce 2005 byly mnohé části amazonského pralesa zasaženy obrovskými suchy, nejhoršími za posledních 100 let. Podle některých odborníků je prales schopen přežít maximálně tříleté sucho, delší by mohlo mít nezvratné důsledky. Prales by se mohl dostat až do bodu, odkud již není návratu a hrozí přeměna v savanu nebo dokonce poušť. To by katastrofálně zasáhlo celou planetu.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply