Pár minut stačí aneb Co možná nevíte o baby reflexologii

20.4.2013

Není pochyb, že jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších dotykových terapií je masáž . O jejích blahodárných účincích byly popsány již stovky a stovky stran a stále přicházejí další pozitivní zprávy a důkazy ze světových institutů věnujících se výzkumu alternativních terapií. Mezi dotykovými terapiemi si však právem vydobyla jedno z předních míst na žebříčku CAM  i reflexologie.

Reflexologie je technika aplikace jemného tlaku  pomocí prstu či palce na reflexní plochu nebo reflexní bod, které najdeme na chodidlech, dlaních, obličeji či ušních boltcích.  Jejím účelem je navodit jednak stav uvolnění a hluboké relaxace a jednak stimulovat tělo k nastartování sebeozdravného procesu. Dodává tělu energii a posiluje jeho imunitní systém, čímž se tělo stává silnější, odolnější a mysl klidnější. Protože je tato metoda naprosto bezpečná a nenásilná, je vhodná pro jakýkoliv věk – od kojenců a batolat až  po ty nejstarší. Reflexologie je doporučována jako podpůrná terapie při různých zdravotních potížích –  od problémů s otěhotněním a donošením plodu přes zmírnění symptomů  zánětů střeva  po psychické nerovnováhy, deprese a úzkosti.

Abychom pochopili teorii reflexologie, tj. že všechny orgány, žlázy, páteř, klouby a další části našeho těla jsou napojeny na ony reflexní body a mohou být jejich prostřednictvím stimulovány, musíme se vypravit do historie.

Putování nás zavede hluboko do starověku k civilizacím Egypta, Číny a Japonska, kde se poprvé objevila myšlenka, že masáž nohou aktivuje přirozené léčebné síly a pomáhá tak při regeneraci sil potřebných pro normální fungování.  Zkraťme ale naše putování a přesuňme se v čase až do roku 1915 do ordinace amerického ušního, nosního a krčního lékaře Williama Fitzgeralda. Někteří jeho pozdější životopisci tvrdí, že  odpozoroval léčebné metody amerických Indiánů a podle jejich vzoru s nimi experimentovat, u jiných se dočtete, že s metodou, kterou nazval zónovou terapií, se setkal poprvé na své odborné stáži ve Vídni.  On sám své zdroje nikdy nepublikoval, takže nemáme o jeho úplných začátcích mnoho informací, víme jen, že poprvé představil své výzkumy v roce 1915  článkem Od bolestí zubů pomůže mačkání prstů a o dva roky později v dalším článku Zónová terapie aneb Jak si sám ulevit od bolesti.  Fitzgerald rozdělil tělo do deseti vertikálních zón, a to od konečků prstů na nohou po temeno hlavy a zpět do rukou, všechny jsou od sebe stejně vzdálené a stejně široké. Tato teorie je jakousi analogií čínských meridiánů. Jejich počet a poloha se liší, princip je ale stejný.  Zóny symbolizují energetické kanály, jimiž proudí energie. Dojde-li z nějakého důvodu k zablokování tohoto toku, např. vlivem stresu či nevhodného životního stylu, dochází k onemocnění. Fitzgerald tvrdí, že nemoci a špatné funkce orgánů je možno nahmat ve stejné podélné zóně na nohou jako bolestivé body, které se dají ošetřovat a léčit, tím odstranit blok a nastartovat sebeuzdravující proces.  Doložil tak propojení mezi nohama a celým tělem. Od roku 1920 přednášel o své metodě americkým lékařům a jeho zónová terapie se stala nejznámější manuální terapií ve Spojených státech tehdy používanou.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply