MUENA – nenásilné a hluboké učení lásky bez pravidel a teorie

MUENA – nenásilné a hluboké učení lásky bez pravidel a teorie
2.2.2016

Tím, že necháme v ženě projevit to ženské a vzdáme úctu ženství, rozkvete… a pak může být plně projeveno a poznáno i to mužské. Pak se tyto síly mohou vzájemně doplňovat a respektovat a začít tančit tanec života a lásky… a pak každý se svými vlastními pevnými kořeny… každý ve spojení sám se sebou a se svým vlastním zdrojem lásky, svobodný nejen na těle, ale i na duši… teprve pak spolu můžeme sdílet lásku… a hluboce se do ní ponořit… rozpustit hranice sebe samých a spojit se s druhým…

JÁ jsem JÍM a ON je MNOU… ponoření do TICHA… dvě TĚLA… dvě SRDCE… jedna DUŠE…prožíváme POSVÁTNOU SEXUALITU… spojeni s JEDNOTOU…spojeni se VŠÍM… to je MUENA – hluboké učení lásky…
Muena se rozvila jako krásný květ. Zrodila se na základě hlubokého vnitřního vedení, které mi přineslo metody, se kterými je v současnosti zapotřebí pracovat. Je mi ohromnou ctí, že Vám mohu MUENU představit. Muena je hluboké učení lásky, které nás udržuje v přítomnosti. Neodvádí pozornost do hlavy, jen je… TADY A TEĎ. Otevírá srdce a za pomoci lásky a doteku rozpouští skořápky strachu. Muena dokáže nahlédnout pod nánosy strachu a beznaděje, které v sobě máme po mnoho let uložené a které kolem našeho srdce vytvořily za ty roky nekontaktu tvrdou slupku. Toto brnění totiž může za naší vnitřní nepohodu a nespokojenost. Necítíme sami sebe… a když nejsme v kontaktu se sebou, se svou podstatou… necítíme ani lásku. Jen my sami se můžeme naplnit… prozářit se „sami sebou“… prozářit se naší přirozeností… jen BÝT.
Muena je hluboké učení lásky, které nás navrací k sobě. K tomu, co je nám přirozené… a to je BÝT LÁSKOU.
LÁSKA je v každém z nás. Ve chvíli, kdy jí prožijeme a stane se naší součástí, může být naším učitelem. Máme ji v sobě od pradávna a je naší přirozeností. Jen jsme se od ní v dnešním hektickém světě vzdálili. Zatoulali jsme se někam, kde nám není dobře. Cítíme se vnitřně prázdní, nespokojení, nenaplnění… i přesto, že máme téměř vše… „NĚCO“ nám schází. Naplnění hledáme kolem sebe… ne v sobě. Vlastně jsme zapomněli, co je LÁSKA. I když…určitou představu o LÁSCE máme. Vidíme ji v telenovelách, čteme o ni v románech…

Ale co je to vlastně LÁSKA?!
Je to téměř zaklínadlo. Magické slovo o pěti písmenkách…pronásleduje nás… toužíme po ní a jsme ochotní udělat téměř cokoliv… PRO LÁSKU. Ale pro LÁSKU nemusíme dělat NIC. Stačí „jen“ vypnout hlavu a BÝT. BÝT SE SEBOU… nic víc totiž LÁSKA NEPOTŘEBUJE. Většina lidí si myslí, že žijí v lásce. Dokáží o ní mluvit dlouhé hodiny a barvitě popisovat své prožitky a štěstí. Hlava produkuje tisíce slov o kráse a hloubce LÁSKY. Ano HLAVA… mysl, ta naše věrná „přítelkyně“. Ovšem ve chvíli, kdy LÁSKU zacítíme a odevzdáme se jí… položíme se do její náruče… přijdeme na to, že na ni žádná slova nejsou. I přes barvitost a pestrost našeho jazyka na LÁSKU SLOVA NEEXISTUJÍ… LÁSKA je stav bytí…je to pocit naprostého odevzdání a uvolnění, stav extáze a klidu, který prostupuje celé naše tělo. LÁSKA je blaženost…božská mana… pokrm Bohů… je to pocit ticha… beze slov… tak to je LÁSKA…
Vím to… cítím ji… a každým okamžikem jsem nesmírně vděčná za to, že ji mohu cítit a žít. Jsem nesmírně vděčná za to, že svou lásku mohu sdílet se svým partnerem… a se světem…
Ne každý má to štěstí… DĚKUJI.

Comments are closed.