Michal Horáček – Každý člověk má právo na své štěstí

1.7.2011

Michal Horáček je v našem povědomí zapsán různými způsoby. Spíše než jako novináře, publicistu, básníka, spisovatele a producenta jej však většina národa vnímá coby autora písňových textů. Ponejvíce těch, které vznikly ve spolupráci se skladatelem Petrem Hapkou. Další část národa jej vnímá více v souvislosti s úspěšnou sázkovou společností Fortuna, kterou Michal Horáček spoluzakládal. Po jejím prodeji se začal naplno věnovat hlavně svým tvůrčím projektům. Vydal další úspěšná hudební alba, v roce 2009 představil veřejnosti lyrikál Kudykam a v současné době se věnuje poezii v jedné z neobtížnějších forem. Ne každý má tu ambici, vůli, pracovitost, odvahu riskovat, a také patřičnou dávku štěstí, aby mohl dělat, co chce. Ale každý má svobodnou vůli rozhodnout se, jak se svým životem naložit a nepromarnit jej. Ať už Michala Horáčka vnímáte jakkoli, především je to jeden z velice kreativních duchů současnosti, hráč, poeta, tvůrce. Svého štěstí strůjce.

Pane Horáčku, jak se staráte o své zdraví?
Když je člověk mladý, myslí si, že je nesmrtelný, takže se o svoje zdraví moc nestará. To je otázka spíš zralejšího věku. Nejsem výjimka. Starám se o zdraví tak, že chodím každý rok na komplexní prohlídku, která zahrnuje úplně vše. Výsledkem je komplexní zpráva na 90 stran. Dělám to už několik let pravidelně, včetně kolonoskopie a všech dalších nepříjemných věcí. Myslím, že je to potřeba podstoupit. Hodně lidí umřelo jenom proto, že si to nenechali udělat. To, co je ze začátku snadno léčitelné, se pak stane neléčitelné. Medicínu na to máme a preventivní prohlídka nás finančně nezruinuje. I kdyby to bylo drahé, stejně by to člověk měl udělat. Utrácíme za věci, které jsou pomíjivé, ale tohle je jedna z nejlepších investic.

Sportujete?
Snažím se, 3× týdně hraji tenis, plavu a v zimě jezdím na hory. Běhal jsem. Rozhodně to nepřeháním, ale když se stane, že jsem nemocný, nebo když je hodně práce a vysadím, tak mi to přeci jen chybí.

Dbáte na zdravou stravu?
Jídlo je velmi důležité, myslím, že platí – co člověk jí, tím se stává. Tělo se obnovuje podle toho, co se do něj dává. Za socialismu nebylo nic pořádného vidět, maximálně červená řepa a celer. Tradiční česká kuchyně je velice chutná, ale je nezdravá a snažím se jí vyhýbat. Nejvíc jím ryby, na to jsem si zvykl. Nabídka je u nás znamenitá, dá se už vše koupit snadno. Změnil jsem i návyky s pečivem, jím jen tmavé nebo vůbec žádné. Ne, že bych si nedal biftek, ale je to třeba jednou za měsíc.

Zkoušel jste nějaké alternativní techniky, očistné kúry, hladovku, nebo něco obdobného?
Ne, ale vůbec proti tomu nemám žádný předsudek, spíš naopak. Říkal jsem si, že by bylo dobré jednou za čtvrt roku celý den nic nejíst a pít jen vodu, to je určitě začátek dobré věci, aby se člověk očistil. Hodně běhám po kurtu a chodím často do sauny, což je opravdu dobré, protože pot, který jde z kůže, nejde přes ledviny a játra, očišťuje mnohem znatelněji. Každému bych doporučil zpotit se fyzickým úsilím, samozřejmě to také vyčistí hlavu, je to potřeba. Teď jsem psal asi tři měsíce po nocích disertační práci, to je potom nezbytné si úplně vyčistit a uvolnit tělo i hlavu, protože jinak se člověk poškodí.

To, co označujeme slovem hlad, vůbec není správné. Máme jenom chuť. Jezdím po světě a vidím třeba v Africe, co znamená hlad, to my vůbec neznáme… Pokud by člověk 2-3dny nejedl, není to pro nikoho z nás vůbec žádný problém.

[hidepost=0][/hidepost]

 

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply