Lupénka versus lupus

17.2.2011

Civilizační choroby nepostihují jen vnitřek těla. Mnohé postihují tělesný povrch, tedy kůži. V případě těch velmi častých lze s menší nadsázkou mluvit o civilizačních kožních chorobách. Kožní choroby mají několik společných prvků. Patří k nim především neznalost vlastní příčiny většiny z nich. Dalším bodem je jejich poměrně omezená (příčinná) léčitelnost, která do velké míry vyplývá z bodu předchozího. K nejčastějším kožním nemocem se počítají lupénka (odborně psoriasa) a lupus erythematodes. Obě nemoci se nezřídka zaměňují. O co u nich vlastně jde?

Lupénka je porucha rohovatění kožních buněk. To je u nemocných mnohem rychlejší. Proces rohovatění nemá u nemocných čas „doběhnout“, nezrohovatělé buňky se pak na kůži vyskytují ve formě ložisek stříbřitých šupinek. Pod těmito ložisky je zarudlá kůže, která se od zdravé opticky liší a někdy svědí. Proč si porucha rohovatění u jednotlivých nemocných vybírá jen určitá místa, není známo. Tato místa pak mohou svědit, bolet a za tvorby puchýřů i popraskat. U choroby jsou změněné i nehty. Mají jinou barvu i vzhled, vykazují důlky apod.

Lupénka má – podobně jako většina kožních nemocí – „vlnovitý“ průběh. Stádia klidu jsou střídána stádii akutního zhoršení. Tvorbou šupin pak může být masivně zasažena i hlava a velké kožní řasy (podpažní, gluteální). Akutní rozsev na velké ploše může omezit soukromý i profesní život. Ten může být omezen ještě jednou komplikací, a tou je psoriatická artritida neboli lu – pénkový zánět kloubů, jenž může nemocného v krajním případě invalidizovat.

Léčba lupénky i jejích komplikací je svízelná. Vzhledem k neznámé příčině existuje řada léků, které přicházejí v různých stádiích nemoci ke slovu. Při léčbě lupénky se užívají deriváty dehtu, ultrafialové záření a také kortikosteroidy. Tyto tři jmenované metody jsou zatíženy značnými vedlejšími účinky. U lupénky však přicházejí ke slovu i „jemnější“ léky jako jsou neutrální masti proti kožní suchosti, dále běžné až vyšší dávky vitamínů A, C a E. Ve vybraných případech se doporučuje užívání stopových prvků jako chróm, selén, zinek a dalších látek jako hepatoprotektivní sylimarin, podporující očistnou činnost jater. Ta má skoro u všech chronických chorob téměř klíčový význam. V neposlední řadě je třeba myslet i na omega-3-mastné kyseliny, nejlépe dostatečně dávkované formou dobře snášených „kapslí“. Lněný olej a lněné semínko také mají svůj význam. Pobyt na slunci – řekněme u Mrtvého moře – může také značně pomoci, i když ne všem. Jestliže nemocný vyjede do orientální ciziny, může uvažovat i o návštěvě Turecka. Tam se vyskytují zvláštní malé rybičky, které nemocnému „ležícímu s nimi v jednom bazénu“ systematicky „okusují“, čistí a současně léčí lupénková ložiska. Média občas přinesou zprávu o prakticky vyléčených lidech, kteří se rybičkám (na alespoň dva až tři týdny) „oddali“. Lupenkou v ČR trpí odhadem tři sta tisíc až pět set tisíc lidí.

Lupus erythematodes je zákeřnou a vážnou kožní nemocí. Její zákeřnost tkví mimo jiné v tom, že se nemusí prvotně projevit na kůži, ale může začít vnitřními, takříkajíc „neviditelnými“ příznaky jako jsou poruchy funkce ledvin, krvinek, kloubů a blanitých obalů vnitřních orgánů. Pokud nemoc začíná pomalu se rozvíjejícími orgánovými poruchami, je jako taková rozpoznána poměrně pozdě. Pacient pak může být dlouho léčen na několik na sobě zdánlivě nezávislých interních nemocí.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply