Josef Klíma: Ničí čin se neztrácí, zpět k svému pánu se vrací

6.2.2013

Českého novináře, spisovatele, scénáristu a televizního reportéra Josefa Klímu netřeba dlouze představovat. Každý, kdo sleduje televizi či tisk, ví, o kom je řeč. Po vystudování žurnalistiky spoluzakládal týdeník Reflex, později nejznámější pořad investigativní žurnalistiky Na vlastní oči. Píše fejetony, romány, detektivky, scénáře i texty a hudbu pro svou kapelu, se kterou koncertuje. Pořádá besedy o kriminalitě pro mládež. Ale především za ním stojí úctyhodná řada reportáží, poodkrytí kauz a hlavně lidských příběhů. Náš rozhovor vznikal poměrně dlouho, a bohužel ne osobně. Pan Klíma odpovídal vždy v intervalu několika dní na pár otázek, v pozdních nočních až ranních hodinách. Z toho důvodu se sloučilo i více otázek v jednu odpověď, důvtipný čtenář se dovtípí. Mezitím v rámci své práce cestoval po republice, běhal kdesi po lesích, psal scénáře, stříhal natočený materiál, pátral, hledal souvislosti, zuřil, byl ve stresu, prožíval s lidmi jejich tragédie a nejspíš si i trochu škodil, aby jiným pomohl. Nazývá to vyšší formou bytí. Ano, narozen ve znamení Ryb, které se vždy určitým způsobem obětují pro druhé. Ale s odvahou a přímostí energie Berana a také výrazným vlivem tvůrčího a silného znamení Lva. Promiňte, ale na tak pěkném příkladu jsem si tu trošku astrologie nemohla odpustit…

Pane Klímo, před časem jste prodělal infarkt, změnil jste nějak životosprávu? Co Vám říká káva, alkohol, cigarety? Mys líte, že je to více spjato s určitými typy profesí? Např. s uměleckou branží a show byznysem, novinařinou, také se říká, že většina chirurgů kouří jak komíny…
První a druhou otázku můžeme rovnou spojit v tuto odpověď: Po infarktu, který jsem prodělal před čtyřmi roky, jsem přestal kouřit. Okamžitě, ze čtyřiceti denně (po dobu čtyřiceti let) na nulu. Šlo to snáz než jsem čekal, vždycky, když jsem dostal chuť, vycucal jsem jednu hallsku. To bylo jediné šidítko, které jsem použil. Tvrdého alkoholu jsem se zřekl také z donucení, když jsem loni začal mít nějaké žaludeční potíže a zjistil jsem, že mi dráždí sliznici. Od té doby už piju jen pivo a jen plzeňskou dvanáctku, protože je zásaditá a dělá mi dobře. Krom toho piju nějaké bylinné čaje, které mi rovněž prospívají. Ale kdyby mi to neničilo zdraví, kouřil bych a pil dál, protože je to dobré:-) Největší potíže s absťákem jsem měl navíc intelektuální a nikoli fyzické, protože můj mozek byl zvyklý jet na nikotin jako na benzín. Půl roku mi trvalo, než jsem se naučil psát bez cigarety. Nemyslím, že nikotin, alkohol a drogy nutně patří k tvůrčí činnosti, ale dovedu si představit, že ji v určité míře podporují. Ale v určité míře: když jsem četl životopis Keithe Richardse z Rolling Stones nebo teď knihu o Hollywoodu 60. let, vidím teprve, jak všichni ti naši idolové byli skoro pořád sjetí a stali se z nich v podstatě psychopati. Takže je fakticky těžké to uhlídat, když se člověk jednou rozhodne to zkusit…

Souhlasíte s tím, že pilulky se většině případů dají nahradit bylinkami a dalšími přírodními prostředky, správnou stravou, otužováním, posilováním právě psychiky a morálních hodnot ve společnosti, že zkrátka platí Hippokratovo úsloví: „Výcvik ke zdraví – toť střídmost v jídle a píle v námahách“, nebo „Veselá mysl půl zdraví“ či „Lékař léčí, příroda uzdravuje“? Připadá vám dnešní životní tempo šílené a nepřirozené, což může souviset i s psychikou lidí a fyzickým stavem, stavem „nálady“ a hodnot ve společnosti, přestože wellness a zdravý životní styl jsou v módě?
To jsou takové hezké větičky jako „ve zdravém těle zdravý duch“, s kterými skoro každý souhlasí, ale v praxi jen málokdo dodržuje. Většinou prostě proto, že žijeme hektické životy a nemáme na to čas. V létě mě syn dotáhl k nějakému odborníkovi na zdraví. Když jsem ale viděl, že ten člověk stráví prakticky většinu času tím, že pečuje o své zdraví, připadlo mi to naprosto zacyklené. Já chci pečovat o své zdraví proto, abych jako zdravý teprve mohl něco užitečného dělat. Není to pro mě cíl, nýbrž prostředek. Takže beru nějaké vitamíny a minerály (ale v pilulkách), hodně chodím se psem po lese a kolem Berounky, kde žiju, cvičím v přírodě (stále ještě zvládnu 40 kliků) a od jara hodně plavu, i ve studených vodách, hlavně že jsou přírodní. Pak ale třeba dva dny makám bez přestání a nemám čas dodržovat nic, jen zbaštit vepřo-knedlo-zelo v hospodě, zapít pivem a prospat se trochu na zadním sedadle auta. A stresuju se, samozřejmě. Teď například tím, že tak rozsáhle odpovídám na tuhle otázku a zatím mi stojí scénář seriálu Expozitura, v němž jsem měl dnes pokročit o dalších deset obrazů. Protože zítra už jdu zase do střižny stříhat reportáž do pořadu Na vlastní oči:-)

[hidepost=0][/hidepost]


You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply