Jedinečný, typicky český drahý kámen Vltavín

2.12.2011

Djó, moldavit. Asi mnozí z nás si vybaví z literatury toto zvolání z Povídek malostranských od Jana Nerudy. Obvykle jsme ten název již někde slyšeli nebo tento zelený kámen máme dokonce doma-surový či zpracovaný jako šperk. Ovšem již méně z nás o tomto krásném, magickém a tajuplném kameni něco vědí.

Vltavíny, jež jsou jediným typickým českým, nikde jinde na světě se nevyskytujícím drahým kamenem, vlastně klasickým nerostem (minerálem) nejsou. Neodpovídají jeho defi nici, nejsou ani horninou v klasickém slova smyslu. Řadíme je mezi poměrně rozsáhlou skupinu přírodních skel, tzv. tektitů, kam patří mimo naše české vltavíny také například australity, indočínity, bediasity, ivority apod. Tektity se tedy nacházejí na různých místech na světě a jejich výskyty se koncentrují na různá, někdy i značně rozsáhlá území (např. indočínity v jv. Asii).

Tektity tedy zařazujeme mezi skupinu přírodních skel, ale v rámci ní mají jisté specifi cké postavení. Na zemském povrchu totiž nacházíme jednak přírodní skla spjatá svým vznikem s vulkanickou činností-do této skupiny patří obecně známější obsidiany, ale také smolek, perlit či pemza. Nebo mnohem vzácnější skupina přírodních skel vzniklá úderem blesku do zemského povrchu-tzv. fulgurity, či právě skla, mezi něž patří naše vltavíny, tedy tektity.

Název tektit zavedl do odborné literatury F. Suess v roce 1900. Tehdy byly tyto kameny známy již z více míst na světě, ale nejstarší prací vědeckou o vltavínech byla zpráva prof. Mayera z roku 1787, který popisoval „chrysolity z Týna nad Vltavou“. Že v tomto případě nejde o olivíny (chrysolity), se po mnoha vědeckých bádáních zjistilo později a kámen byl přejmenován na moldavit (podle německého názvu řeky Vltavy-Moldau). Samotná nejstarší dochovaná zmínka o zahraničních tektitech pochází dokonce až z doby okolo roku 900 z Číny. Zde považuji za nutné opravit texty v některých překládaných knihách z německého do českého jazyka, v nichž se několikrát objevilo, že se vltavíny nacházejí v oblasti Moldávie. Skutečně tomu tak není a jde, a to zdůrazňuji, pouze o chybné překlady německých názvů Moldavite (=moldavity), které připomínaly některým překladatelům dalekou Moldávii. O zavedení krásného názvu vltavín se zasloužilo pozdější období počešťování všeho dříve německého. Mimo vltavín se někteří sběratelé pokoušeli pro moravské nálezy vltavínů prosadit název moravín, jež se ale neujal a dnes se s ním setkáváme jen zřídka.

Vznikly vltavíny před 15 000 000 let z vulkanické činnosti na Měsíci a gravitace je přitáhla právě do Čech?
Pokud jde o samotný vznik vltavínů, ale i tektitů obecně, lze říci, že názory se v průběhu 19. století mnohokráte měnily a obecně nejvíce uznávaná teorie se ustálila až v průběhu 2. poloviny století 20. První názory na vznik těchto kamenů byly poměrně jednoduché. Zpočátku byly totiž považovány za sklo vyrobené člověkem či pozůstatky po zaniklých středověkých sklárnách. Jak se ale vyvíjela chemie a její analytické metody se zdokonalovaly a zpřesňovaly, vyvracely a měnily se názory na vznik našich vltavínů. Jistou dobu se považovaly za přírodní skla spjatá s vulkanickou činností, specifi cký druh meteoritů nebo dokonce úlomky Měsíce odlomené po dopadu velkého meteoritu na povrch Měsíce a pozemskou gravitací přitažené na Zemi. Také byly názory, že jde o vulkanická skla pocházející z vulkanické činnosti na Měsíci, vymrštěná do kosmického prostoru a opět gravitací přitažená na zemský povrch. Všechny tyto názory však vyvrátily zcela odlišné chemické analýzy, případně stáří, které by muselo být také zcela odlišné. V současné době jedinou obecně uznávanou teorií zůstal impaktní původ. Tedy spojení vzniku tektitů s místy dopadu meteoritů na povrch Země, tzv. impaktními krátery. Naše vltavíny se spojují s kráterem v bavorském Riessu.

Stručně řečeno teorie praví, že kameny vznikly z mohutného roztaveného zdroje křemičité hmoty, která byla vymrštěná ze svého původního místa po dopadu velkého meteoritu, jenž byl tak velký, že neshořel průletem zemskou atmosférou a těsně před dopadem místo pozdějšího kráteru zcela natavil. Tyto roztavené a značným tlakem vymrštěné původní horniny kráteru byly poté obrovskou rychlostí přenášeny na stovky kilometrů do svého budoucího místa pádu. Během letu se roztavená skelná hmota značně prosytila vzduchem a při odpadávání na zemský povrch se již formovaly budoucí tvary kamenů. Stáří vltavínů bylo změřeno na cca 15 milionů let. Po celou tuto dobu byly vystaveny různým geologickým Jedinečný, typicky český drahý kámen Vltavín (moldavit) Djó, moldavit. Asi mnozí z nás si vybaví z literatury toto zvolání z Povídek malostranských od Jana Nerudy. Obvykle jsme ten název již někde slyšeli nebo tento zelený kámen máme dokonce doma-surový či zpracovaný jako šperk. Ovšem již méně z nás o tomto krásném, magickém a tajuplném kameni něco vědí. 59 R E G E N A 12/2011–1/2012 LÉČIVÁ S Í L A DRAHÝCH KAMENŮ vlivům. Kameny na povrchu zemském po dopadu byly postupně překrývány různě mocnými vrstvami uloženin sedimentů. Tímto tlakem, ale i samotným dopadem na povrch Země se značná část původních celotvarů rozlámala na různě velké úlomky. Působením chemických roztoků obsažených v sedimentech, ale i povrchových půdách byly vltavíny za miliony let vystaveny pomalému naleptávání povrchu, což způsobilo jejich nezaměnitelnou rozbrázděnost-tzv. skulptaci. Ta je velmi charakteristická pro různá naleziště, podobně jako poněkud odlišné chemické složení kamenů z různých lokalit. Při postupném naleptávání kamenů, ale i při transportech během geologických dob říčními toky nebo pohybem po svazích apod. byl tvar i povrch vltavínů postupně různou měrou měněn. Původní větší kusy se rozlamovaly nebo chemické naleptávání povrchu rozdělovalo kameny na několik menších. Tak z prapůvodních kulovitých či diskovitých tvarů máme dnes zachována většinou jen bizarní nepravidelná torza.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply