Jak naslouchat našim kotníkům?

Jak naslouchat našim kotníkům?
2.2.2016

Během roku 2016 vás na těchto stránkách budeme praktickým způsobem seznamovat s nejdůležitějšími částmi našeho lidského „stroje“. Všichni samozřejmě své tělo známe, ale naše znalosti jsou často ovlivněné mylnými koncepty a pohybovými zlozvyky. Napravit představu, kterou naše mysl o těle má, a dozvědět se, jak matka Příroda chtěla, abychom tělo využívali – to bude předmětem série článků, které pro vás přichystal Marko Janicki, učitel Alexandrovy techniky – metody, která pomáhá proti bolestem pohybového ústrojí a civilizačním chorobám cestou psychofyzické reedukace.

Kotník je kloub – to znamená, že jde o místo, ve kterém se dvě části těla mohou proti sobě pohybovat. O jaké části se ale jedná? O chodidla a zbytek těla. Takový nepoměr! Přemýšlejme o roli kotníků – když stojíme, je to první kloub nad zemí. Chodidla jsou v doteku se zemí a veškerý zbytek našeho těla, celá naše výška a váha, musí nad kotníky balancovat. Co je k tomu potřeba?
Mohli byste si říct: potřebujeme pevnost a sílu, abychom se udrželi nad tak úzkou základnou. Je tomu ale skutečně tak? Vyzkoušejte následující experiment. Chytněte tužku tak, aby visela směrem dolu. Pevně ji svírejte a zkuste pohybovat zápěstím, ale tak, aby tužka pořád směrovala dolu. Jde to velmi ztěžka. Teď držte tužku velice jemně, s minimálním úsilím. Pohyby zápěstí jsou nyní doplněny i „balancováním“ v pomyslném kloubu mezi prsty a tužkou, a tužka, přitahována gravitací, směřuje vždy dolů. Stejně tak v podstatě funguje jakýkoliv kloub.

Neustále ztrácet rovnováhu
Kdyby příroda chtěla, abychom byli co nejvíce stabilní, udělala by z nás strom nebo alespoň nějaké vícenohé zvíře, které už tak snadno neztratí rovnováhu. Naší největší fyzickou výhodou je ale právě pohyblivost, to, s jakou lehkostí jsme schopni přejít z jedné pozice do druhé, obrátit se, otočit kolem osy atd. Pohybovat se pro nás znamená neustále ztrácet rovnováhu a znovu ji nacházet. Když se konstrukce budovy dostane mimo rovnováhu, musí spadnout. My jsme však jiní – je to, jako by naše váha mohla námi protékat, přelévat se.

Comments are closed.