Já, Love, sýkorky a magie lesa

4.8.2020

Život ve společnosti zvířat bez ohledu na to, zda se jedná o domácího mazlíčka nebo o divoká zvířata, je neomezeným zdrojem radosti a lásky. Žijeme-li v radosti a lásce, pak záříme, jsme plní života a energie. Asi mi dáte za pravdu, že zvířata a příroda mohou být naším obrovským „dobíječem“ energie. Pár minut v přítomnosti našich milovaných chlupáčů nebo v tichu lesa nám dodá chuť do života. Při čtení nosného tématu tohoto čísla jsem přemýšlela, jaké spojení může být mezi zvířaty a kávou. Přišlo to okamžitě – přírodní a především příjemný doping.

Jsem milovnicí kávy a zastávám názor, že kvalitní kávy není nikdy dost, a proto často ráda spojuji šálek kávy s pobytem v přírodě. Každé ráno si uvařím kávičku a s kouřícím hrnkem vyrazím do zahrady. Usadím se do svého pohodlného křesílka a jen tak jsem… v přítomném okamžiku, uprostřed zeleného mikrosvěta pozoruji, co je nového u štěbetajících sýkorek, pozdravím brhlíka, obdivuji barvy pilného strakapouda, zamilované hrdličky, lehkost a krásu barevných motýlů, tajemnost vážky… je toho tolik, co se kolem nás ve světě přírody stále děje!

Říkáte si: „To by se mi líbilo, ale na to už mi vážně čas nezbývá“ nebo „No jo, jenže já nemám zahradu.“ Na pozorování přírody ale stačí pár stromů uprostřed velkoměsta nebo malý parčík, i tam je dost ptáků a jiných zvířat. Stejně tak není třeba nějaké extrémní množství času. Stačí pár okamžiků, které pozorování, objevování, spočinutí v přírodě věnujeme. Deset patnáct minut denně posezení a pozorování přírody, třeba o polední pauze v práci v blízkém parku, cestou z práce nebo vpodvečer, když jdeme venčit hafana, nás naučí zklidnit naši často přetíženou mysl. Kromě zklidnění mysli dopřáváme pobytem v přírodě (stačí i posezení mezi květinami na balkoně) prostřednictvím našich smyslů také výživu tělu v podobě produkce hormonů, které mají přímou spojitost s posilováním imunity. Řada starověkých učení rovněž hovoří o přítomnosti elementů (voda, vzduch, země, oheň) v našem těle. Příroda vyrovnává tyto elementy v nás zcela přirozeně.
Dalo by se tedy říct, že příroda může být skvělou náhradou za tabletky na zklidnění či bolest hlavy ze stresu a přetížení. Každý to známe, období, kdy nestíháme a potkáváme se sami se sebou. Přestože na nějaké úrovni víme, že je nejvyšší čas zpomalit, stále držíme nohu na plynu a pijeme jedno kafe za druhým, abychom se udrželi v bdělém stavu. V tu chvíli začínají naši zvířecí parťáci zlobit, nedej bože mít zdravotní potíže. S notnou dávkou sarkasmu si říkáme: „tak přesně tohle mi ještě chybělo“. Přitom řešení je tak snadné. Zastavit. Mám na mysli vnitřní zastavení. Uvolnění vnitřního napětí v těle. Podaří-li se nám to, může se tělo vrátit do rovnováhy, stejně jako náš život.
Zvířata jsou nejlepším ukazatelem naší vnitřní rovnováhy, neboť jsme-li v pohodě my, jsou v pohodě i ona a naopak. Stačí jim naslouchat – jak těm doma, tak těm v přírodě. Příběhy, že to funguje, bych zaplnila celou knihu. Naposledy před pár týdny, kdy jsem přeslechla svou 14měsíční německou dogu Love i koťata Jitřenku a Siria, když jsem je okřikla, že jejich způsob hry je zcela nevhodný… a nutnost zastavení mi následně připomněla divoká příroda.

Měla jsem za sebou několik bláznivých dnů a doslova jsem vlítla do lesa, abych dopřála Love něco pohybu a lesních novin. Namísto rozjímání a radování se z procházky jsem přehazovala tunu myšlenek tížících mou hlavu z jedné strany na druhou, ovšem bez valného úspěchu. S pocitem nejvyšší důležitosti jsem se v hlavě snažila vyřešit všechny problémy světa a rychlost myšlenek bych směle přirovnala k čtyřproudé dálnici v plném pohybu… Hučení dálnice přerušil jen tu a tam nějaký cvrkot. Po chvilce jsem si uvědomila, že onen cvrkot byl ptačí křik hejna sýkorek, poskakujících všude na větvích kolem mě a mé hlavy. Tancovaly ve větvoví stromů v takové blízkosti, že stačilo jen natáhnout ruku. V oněmělém úžasu jsem se zastavila a jen hleděla na tu krásu a rozmanitost těchto drobných štěbetajících ptáčků. Uvědomila jsem si marnost svého myšlenkového kolotoče a po hukotu v mé hlavě nebyla ani památka. Zmizel. Byla jsem jen já, sýkorky a opodál Love, táhnoucí větev. Všechen spěch, stres a napětí byly tytam. Sýkorky mi pomohly vrátit se zpět k sobě samé, do svého nitra a do své rovnováhy. Jen já, Love, sýkorky a magie lesa.

Ptáci a jejich řeč jsou vůbec úžasná záležitost. Zastavíme-li se někde uprostřed zeleně a dopřejeme-li si chvíli, abychom ptáky pozorovali a naslouchali jim, pak můžeme vidět ptáčky nejrůznějších druhů, jak jsou v neustálém rozhovoru. Jejich přežití závisí na neustálé pozornosti všemu, co se děje okolo, a tak můžeme slyšet jejich švitoření a téměř nekončící rozhovor, třeba když hledají potravu: „jsi tam?“… „ano, jsem tady“… „a co ty, jsi tam?“… „ano, jsem“… „a ty?“… a tak stále dokola v jakémsi uklidňujícím rytmu. Pozorování ptáčků a naslouchání rytmickému toku jejich řeči je tak uvolňující. Vyzkoušejte to!

Pozorujeme-li ptáky a přírodu, nasloucháme-li jen tak šumění trávy či nečekaným zvukům lesa, spojujeme se se svým nitrem, se svým srdcem. Naše tělo se zklidňuje, hladina kortizolu (hormon stresu) klesá a tělo má větší prostor pro relaxaci a regeneraci. To nám dodává více energie, a zvládneme tak více aktivit.

Vyrážejte do přírody a zeleně co nejčastěji. Teď, když nastává období podzimu, je k tomu skvělá příležitost – houbaření. Načerpáte energii, budete se svými blízkými, váš hafan si užije nové zážitky a ještě přinesete domů úlovek v podobě košíku hub. Nezapomeňte vnímat všemi smysly – pozorujte, naslouchejte, dotýkejte se. Když kolem vás najednou z ničeho nic, jako mávnutím proutku, ztichne les, že uslyšíte tlukot vlastního srdce, začněte hledat. Blíží se nebezpečí shora, nebo po zemi? Během dne to nejčastěji bývá káně nebo jiný dravec, který hledá potravu. Možná postupně zjistíte, že ptáci mají jiný varovný signál pro nebezpečí shora a jiný pro blížící se nebezpečí po zemi. Při pečlivém a dlouhodobém pozorování zjistíte, že podle ptačího zvuku lze rozeznat dokonce konkrétní zvíře – zda se blíží lasička, liška, nebo káně. Zvířata a příroda hovoří neustále, stačí jim naslouchat.

Celý článek najdete v Nové Regeně 10/2020.

You Might Also Like