Hra stínů a limbický otisk

Hra stínů a limbický otisk
2.2.2016

Oběť
Často slýchané slovo v různých variacích: „Ty jsi taková oběť… nebuď oběť…“
Typický postoj oběti je, že se necítí dobrá, a proto si „zaslouží“ trpět. Cítí se nehodná lásky, pochopení, porozumění, něhy a ocenění. Touží po těchto kvalitách, chce je prožívat, ale nepřipouští si, že je toho hodna. V praxi se to projevuje tak, že není milována, oceňována a myslí si, že za to můžou ti ostatní, že oni jí to nedávají, a proto to nemá.

Oběť a tyran jako kult
Role oběti je morálně postavena ve společnosti nad roli tyrana a říká: „Oběť je ta slabší, kterou je potřeba chránit. Tyran je ten zlej, kterého je potřeba potrestat.“ Od jednotlivců, přes etnika, až po celé národy a náboženské směry se to víří tímto rozdělením. Zcela výjimečně se ale pozastavujeme nad tím, co bylo dřív: tyran nebo oběť, vejce nebo slepice? Kdo si koho „stvořil“?

Proč existují tyto dvě role?
Pokud je nějaká skupina uznávanou obětí, tak má morální výsady a není napadnutelná. Minulost oběti je jako ušlechtilá brož na límci a V. I. P. vstupenka ve světovém měřítku. Naopak tyranská skupina nese svou pečeť po generace dál a dál. Očekává se od ní, že za své historické chyby bude pykat a ve svém vyjadřování bude zdrženlivá až liberální. Tím si podkope svoji autonomii a stane se časem obětí jiných tyranů. Na světové scéně se toto divadlo opakuje už staletí. Mocenské struktury jsou touto hrou řízeny.

Tyranská oběť
Udělat ze sebe oběť nenapadnutelným způsobem a těžit z toho uzákoněné profity. Na druhé straně skrývat svou tyranskou tvář a činy. Protože kdo by oběť podezříval, že si to dělá sama? Směřovat své konání proti těm, které pak obviňuje. Toto je fenomén tyranské oběti, který se zatím podařilo prokouknout jen některým jedincům na celosvětové platformě.

Stín oběti
Pojďme se oprostit od přívlastků dobré-špatné a zahrát si hru, ve které jsou to dvě tváře jedné mince. Nic není jenom bílé nebo černé.
Pokud se někdo staví do role oběti (bílá), tak v sobě popírá tyrana (černá). Zasouvá tuto svoji temnou stránku do stínu. Stínem rozumíme aspekty, které nejsou líbivé, zpracované a vyřešené. Aspekty, na které se nechceme dívat, protože je někdo někdy označil za špatné. Když se stínu nevěnuje pozornost, neprosvětluje se, tak zesílí a v určitém okamžiku přebere vládu nad Já. Může to být Já člověka, národa nebo etnika. Konflikt je na světě. Životu jde o rovnováhu, a tak systematickým potlačováním stínu do pozadí z něj vytvoříme hlavní postavu, která zahraje svoji roli naplno, ve své zrůdnosti.

Konflikt nikdy není jen mezi dvěma stranami
Jsou tam vždy tři strany, přičemž jedna není viditelná. To je ta, která z daného konfliktu profituje a podporuje ho.
Je opravdu těžké stát sám sobě tváří v tvář, po zkušenosti, kdy se stín vyvalí ze tmy a ovládne nás. Projevy vzteku, nenávisti, závisti, násilí… jsou morálně odsouzené. Nikdo nechce hrát roli tyrana, pokud to není skvělá filmová role za tučný honorář.  Běžný život má ale jiná pravidla. Tam takové hrdiny neobdivujeme. Bojíme se jich a chceme je mít z očí.

Pozor na uctívání oběti a odsuzování tyrana
Když oběť např. v roli skupiny pročistí vlastní řady a zároveň získá status oběti a s ním morální podporu až nedotknutelnost, tak vytvořila lživý obraz o sobě, který má zápach nekalosti. Je to znát a lidi to cítí, ale nevědí identifikovat. Oficiální slova říkají něco, ale pocit říká něco jiného. Protože jsme podmíněni věřit více slovům autorit než vlastním pocitům, jsme zmanipulováni do litování až uctívání oběti a odsuzujeme tyrana. Vytváříme tak nerovnováhu v sobě i ve světě.
Pokud oběť vystavuje svou tvář na odiv a k litování, má vážný důvod vytvářet o sobě domněnku nedotknutelnosti. Skrývá svoji tyranskou část do stínu až do momentu, než ona naroste do neúměrných rozměrů a vznikne tragédie.

Comments are closed.