Empatici – Empatičtí, vnímaví a citliví lidé

31.3.2020

Kdo jsou, jak se projevují, jak se rozpoznat a žít 🙂

Vnímavost, pomalost a jemnost se v našem světě moc nenosí. Když k ní ale dojde, má veliký vliv na okolní dění. K tomu, abychom našli svůj skutečný rytmus, potřebujeme zpomalit. Vnímavost se rozvíjí v pomalosti. Rychlost a zbrklost neumožňuje vnímání do hloubky.

text: Mgr. art Zuzana Hozhoni    foto: Shutterstock.com

Citliví lidé se vyznačují právě hloubkou svého prožitku. Vnímají a cítí do hloubky. Je toho tolik, že potřebují čas na to, aby se vjemy v jejich systému usadily a přinesly jasný obraz. Proto nemají hned po ruce skvělou odpověď, která ohromí. A někdy ji mají. Záleží na okolnostech.

Citliví lidé jsou receptivní
Receptivita čili přijímání je spojená s pasivitou více nežli s aktivitou. Ve snaze dostát požadované aktivity a ambicí tohoto světa se citliví lidé cítí mnohdy neúspěšní a marní. Protože aktivita bývá mnohdy jenom pro ni samotnou. Její podstata nevychází ze skutečného napojení na esenci. Vychází ze snahy něco dokázat, častokrát i někomu něco dokázat.

Krása se nerodí rychle
Potřebuje čas, prostor a správné podmínky. Vnímavost dovoluje kráse zrodit se a dozrát do síly. Pro duši člověka je skutečná, přirozená krása stejně důležitá jako je pro tělo důležité zdravé a vydatné jídlo. Můžeme se snažit namluvit si, že ji nepotřebujeme, ale život bez skutečné výživy a krásy nepřináší uspokojení a radost.

Radost a lehkost
To jsou atributy, které vnímá citlivý člověk jako podstatné pro svůj život. Když se věci daří s lehkostí a radostí, má empatik pocit, že je správně. Nemá rád námahu, snahu a ambice. Protože vnímá, že to jde přes hranice plynutí. Že ve snaze je princip „tlačení řeky“. Řeku není možné tlačit. Ona si plyne svým tempem a právě tím je nádherná, přirozená a okouzlující. Ne tím, že splňuje očekávání toho, kdo se kouká. Nepřizpůsobuje se divákovi. Neplyne rychle proto, že se někdo dívá, a nezpomalí ve chvíli, kdy se už nekouká, nebo naopak. Plyne v souladu s děním.

V souladu s tím, co ji přesahuje. To je právě to, co citliví lidé vnímají velice zřetelně. Jestli se daná situace snaží být jiná, než je. Jestli ji někdo tlačí, brzdí nebo jinak manipuluje. Nebo jestli plyne v souladu s tím, co ji přesahuje. V souladu se vším přirozeným. Jako řeka. Můžete se snažit řídit její tok a rychlost. Má to ale své následky. Pokud vodě nařizujete, kudy má téct, její kvalita se změní. Voda potřebuje svůj přirozený způsob toku, aby zas a znova oživovala svoji kvalitu. Aby zůstávala živá a přirozená. Voda potřebuje být svobodná a plynoucí, aby mohla být čistá a zdravá. Není žádný člověk nebo systém, který by převýšil její přirozenou inteligenci.

Manipulace s vodou přináší snížení její kvality. S tímto faktem se potkáváme na celé planetě. Nejsme ale ještě globálně dostatečně vnímaví na to, abychom jí vrátili svobodu. A tak chřadneme zároveň s ní. Pořád nechápeme, jak velice důležité je, aby vody zůstaly svobodné, čisté a v pohybu. Vody na planetě a taky vody v nás, v našich tělech. Jinak je potřeba umělých zásahů, které stejně nenahradí přirozenost.

Námaha, snaha a ambice jdou přes hranice plynutí. Někdy stačí míň. Pro ego je to ale málo. Ono si potřebuje dokazovat, kam až dokáže zajít, co dokáže udělat, čeho dosáhnout a jak vysoko a hluboko svou snahou dobývá svět. Když empatik vnímá tyto ambice, tak se mu, jak se říká obrazně, „otevírá nůž v kapse“. Ne proto, že by byl netolerantní. Ale proto, že vnímá, kam tyto ambice povedou. A ví, že ho tento proud zasáhne. Upozorňuje a poukazuje na dopady a možné jevy dlouho před tím, než se projeví. Naopak egocentrik se těmito „negativními prognózami“ nechce zaobírat. Brzdí ho to v jeho umělém rozmachu a jeho moci. Nechce to slyšet ani se podívat tím směrem, protože by musel uznat hrozbu a negativní dopad svého směřování. Daný dopad se projeví až za nějaký čas. A tak si hraje na slepého vizionáře, slibujícího iluzi sobě i jiným. Velká slova a plány jsou nafouknutější a tím pádem větší oproti skutečným postřehům a obrazům těch, kteří vnímají širší souvislosti do hloubky. To je past civilizace, která utváří umělý svět hodnot, kde se to skutečné ztrácí a mizí.

Pro citlivé lidi je těžké být v tomto umělém prostředí skutečně šťastní. Mnohdy sami nedokáží vysvětlit, co se v nich vlastně děje. Až po určitém procesu a za určitý čas, kdy budoucnost odhalí své vhledy, se jim vyjeví celistvější obraz a tím i pochopení souvislostí. Je to dáno hloubkou záběru. Větší množství vjemů se může zpracovat do konkrétního obrazu. Nedá se to udělat snahou, nebo pílí. Ono se to musí stát. Pro toho, kdo čte tyto řádky, a není mu jasné, o čem píši, je v pořádku přijmout, že do dané skupiny nepatří, a tudíž nemůže být v rezonanci s hlubokým obsahem, který je za slovy. Pochopit se to nedá. Je potřeba být s tím v rezonanci a pak vychází obsah z hloubky. Proto je tento článek hlavně pro ty citlivé lidi, kteří nepotřebují vždy pochopit slova, ale jsou v souladu s esencí empatie a citlivosti.

Jak bude vypadat svět, až v němu bude jednou převládat empatie, citlivost a receptivita
Na takovou realitu se podvědomě těší mnoho lidí. A naopak mnoho lidí si to nedokáže ani představit. Pro někoho je to nereálná pohádka, a pro někoho je to naopak blízká realita. Záleží na hloubce vnímání. Které je tím, co nás rozděluje. Hloubka vnímání a šířka vědomí jsou parametry, které vytvářejí sounáležitost, nebo oddělenost mezi lidmi. A tak se i empatický svět může zdát vzdálený, nebo blízký.

Celý článek najdete v Nové Regeně 04/2020.

You Might Also Like