Chróm (Chromium) – chemická značka Cr

10.12.2011

Mimořádně zajímavý, poměrně rozšířený kov. Chróm je světle bílý, stříbřitě lesklý, velmi tvrdý a zároveň křehký prvek s atomovým číslem 24, který se vyznačuje relativně vysokou stálostí a odolností proti povětrnostním vlivům. V některých kyselinách se rozpouští, v jiných odolává. Při zahřívání v kyslíkovém plameni oxiduje stejně tak, jako ve styku s dusičnany či chlorečnany. Ve slitinách s některými kovy mění, respektive zlepšuje jejich vlastnosti, např. příměsí chrómu se železo stává nerezavějícím. Teplota tání chrómu je poměrně vysoká, činí 1907 °C a teplota varu je 2671 °C.

Chróm nepatří mezi vzácné prvky, jeho značnému zastoupení na zemi odpovídá běžně průměrných 0,1–0,2 g/kg a v mořské vodě se nachází v průměru 0,05 mikrogramů/l.

V těle průměrného dospělého člověka je obsaženo cca 1,7 až 6,0 miligramů a jako součást inzulinu se podílí na zužitkování sacharidů.

I chróm stejně jako mnoho dalších patří k prvkům, které mají velmi mimořádný vliv na správný vývoj všech živých organizmů, je tedy nepostradatelný i u lidí. K čemu vlastně člověk chróm potřebuje nebo nepotřebuje? K čemu je pro lidské tělo užitečný či potřebný? Čím je ohrožuje?

Obvykle se uvádí, že dospělý člověk spotřebuje 10–100 μg1 denně v závislosti na věku, přičemž doporučené dávky chrómu nejsou uváděny. Před – chozí údaj o spotřebě může být považován za matoucí až zavádějící, protože podstatné je, v jaké formě je do těla dodáván. Jestliže je obecně trojmocný chróm považován pro tělo za spíše prospěšný a člověk by jej měl mít v denní potravě dostatek, varianta šestimocného chrómu je považována až za karcinogenní a člověk by se jej měl vyvarovat. Šestimocný chróm snadno prochází buněčnými membránami a jeho značný oxidační potenciál poškozuje zejména DNA (kyselinu deoxyribonukleovou). Chróm je přijímán jednak běžně potravou, ale také může být vdechován nebo třeba vstřebáván pokožkou. Vdechnutí více než 2 ug/m3 zpravidla dráždí nos, způsobuje kýchání, svědění, krvácení z nosu, často i vznik různých vředů a či proděravění nosních přepážek Vždy se jedná především o příznaky pozorované v továrnách, kde byl k výrobě používán šestimocný chróm ve formě oxidu chromového, chromanu vápenatého, chromanu olovnatého, dvojchromanu sodného, chromanu stroncia či žluti zinkové neboli chromanu zinečnatého. Přítomnost jedovatého a rozhodně karcinogenního šestimocného chrómu je prokázána prakticky všude tam, kde se jedná o svařování nerez oceli, výrobu chromu, chromování, výrobu baterií, svíček, gumárenství a ve všech cementárnách.

Šestimocný chróm v tabákovém kouři
Jen málokdo si uvědomuje, že za jednu z příčin karcinogenity tabákové kouře je odpovědný právě šestimocný chróm, obsažený v tabáku a dopravovaný do tělního systému se zplodinami kouření. Při vdechování vzduchu s obsahem chrómu se ukládají mikročástečky chrómu v plicích. Pokud se dostanou do horní části plic, plicní systém se je snaží odstranit buď vykašláním, nebo posunem dále a mohou být spolknuty. Pak jsou dále postupně vyloučeny anebo část zůstává v plicích, případně v těle. V případě, že se jedná právě o šestimocný chróm, který způsobuje rakovinu plic, mohou vyšší koncentrace chrómu způsobovat i alergie a astmatické záchvaty. Značným problémem je jakási škodolibost chrómu v tom ohledu, že např. jeho vliv na vznik rakoviny plic se může objevit až poměrně po značném časovém odstupu od doby, kdy došlo k přímému působení. Toxické působení chrómu vyvolává chorobné změny kůže, sliznic, plic, ledvin a jater. U kožních projevů jsou charakteristické záněty kůže (dermatitidy) a vznik až tzv. chromových vředů. V plicích se jedná především o poškození výstelky dýchacích cest, tzv. respiračního epitelu, které vede k příznakům astmatu, nebo k rozvoji rakoviny plic. Poškození ledvin může vést k jejich selhání, v játrech dochází k rozvoji ložisek nekrózy (odúmrti tkáně).

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply