Chantal Poullain – Potřebuji milovat

24.6.2013

Se Chantal Poullain jsme se sešly na strategickém místě v centru Prahy, kousek od sídla její nadace, bydliště i Divadla Ungelt, kde hraje. Přišla krásná a šarmantní, s úsměvem, mluvila i gestikulovala vášnivě a otevřeně o všem: lásce, nemoci, kráse, své knize, Nadaci Archa Chantal, divadle, hudbě, i touhách… A samozřejmě o synovi Vladimírovi, ale už mimo záznam, protože to nemá rád. Její hlas je sametový a místy tak hluboký, až mi připomínal tu krásnou vibraci, když stojíte pod rozkvetlou lípou a v její koruně hučí stovky včel. Stojíte, cítíte, voníte, vnímáte… sílu, radost, život. Zkrátka Chantal.

Co teď v současné chvíli máte za představení, za novinky?
Sezóna Divadla Ungelt už skončila, a začíná Letní scéna divadla Ungelt, venku na Novém Světě – v úžasném prostoru. Tento rok se tady uvádí nový muzikál, s Martou Kubišovou s Anetou Langerovou, já si zase zahraju Královnu v představení z minulého roku, Sklenice vody. Hrajeme denně čtrnáct dní, od 28. července. Na začátku nové sezóny Divadla Ungelt se vrátím k trojici svých představení, a hledá se pro mě nový scénář. Mám velice ráda hru O manželství, kterou hrajeme s Jiřím Schmitzerem už třináct let, ve stejné „sestavě“ vystupujeme také v inscenaci Na vaše riziko, a s Pavlem Křížem Šest tanečních hodin v šesti týdnech. Moje koncerty pořádá agentura nova-Art, jezdím po republice s vynikajícími muzikanty – Štěpán Markovič na saxofon, Vítek Švec na kontrabas a Ondra Kabrna na klavír, zpívám francouzské šansony.

Před několika lety jste vydala jedno cédéčko se šansony…
Ano, ale byla to klasická verze s velkým orchestrem. Tohle je ale jazzové podání, a mezi šansony trio interpretuje jazzové skladby… Hodně posluchačů přijde na šanson, ale zároveň se setkají s vynikajícím jazzem. Samozřejmě, že jsem v kontaktu s publikem, chci jim vysvětlit obsah každé skladby. S  muzikanty jezdíme celý rok po republice a chystáme vydání nového cédéčka.

Je nějaká role, kterou byste si chtěla zahrát ve filmu?
Měla jsem velké přání, točit Hru o manželství, kterou na divadle hrajeme s Jirkou Schmitzerem, ale Američané nám neposkytli práva. Což nechápu, a jsem zklamaná…. Jsem divadelní herečka, ale dobrý film bych uvítala. Líbil by se mi film o vztazích mezi lidmi –  žánrově podobný tomu, co mám v repertoáru v Divadle Ungelt.

V televizi teď běží seriál Gympl a tam role francouzštinářky Marion doslova kopíruje váš život…
Ano, je to napsané na mě. Jsem Francouzka a Marion je dost podobná tomu, co jsem. Rodná Francie, můj otec, sběratel zbraní, lovec, jezdil na koni, měli jsme šlechtice v rodině, Marion zůstane v cizí zemi, sama píše knihu o původu svého rodu… Moje Marion mluví češtinou, jakou mluvím já! Scenáristky, Jitka a Kateřina Bártů, mně při úvodních schůzkách slibovaly, že moje postava bude mluvit právě takovým jazykem. Seriál je pro mě neobvyklý způsob práce, musela jsem chytit jiný rytmus. Musím se přiznat, že když točím, nemohu hrát večer divadlo a naopak. Musím se na obojí naprosto soustředit.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply