Bezpečí a Ohrožení jako zápis v Limbickém systému

25.9.2013

Bezpečí je celosvětovým tématem a na oko předesíláno jako hlavní záměr mnoha zákonů, omezení a pravidel, se kterými přicházejí mocní tohoto světa. Ve skutečnosti je to jenom zástěrka pro uzákonění větší kontroly, omezení v pohybu a rozhodování nás všech. Strach a ohrožení se staly „normální“ součástí společenského života. Je „potřeba“ se chránit, být v střehu a předvídat možné nebezpečí… Je to opravdu normální? Proč se bojíme? Proč se necháme omezovat a manipulovat ve jménu falešného bezpečí? Kde jsme ztratili vědomí přirozeného života v bezpečí a hlubokou důvěru v život?

Náš pocit ohrožení a nejistot pochází z období, na které se nedá rozpomenout způsobem, na který jsme u vzpomínek zvyklí. Nepamatujeme si konkrétní události v chronologickém sledu logicky navazujících sekvencí. Nejsou tam lidé, místa, slova, události… Pamatujeme si vibrace. Náš mozek se ve vývojovém stádiu naprogramovává na všechny vibrace, které jsou mu zprostředkovávány zážitkem. V prenatálním stadiu jsou to zážitky matky. Po porodu jsou to autonomní zážitky novorozence, které jsou určovány okolím vzhledem k tomu, jak absolutně je miminko závislé na péči zvenčí. V dětství jsou tyto zážitky ovlivňovány úzkým i širokým okolím (rodina, školka, škola…). V každém z těchto stádií hraje důležitou roli faktor systému a prostředí, ve kterém se dítě nachází.

Jsme schopni si nechat omezit svobodu ve jménu falešného bezpečí
Vibrace strachu, obav a ohrožení se nám zapisují do mozku jako přirozené už v prenatálním věku. Pak je vnímáme a následujeme v životě jako daný stav, a své nastavení předáváme dále výchovou. Bojíme se o děti v přírodě, aby neupadly, nepoštípalo je něco atd., ale klidně je necháme hrát brutální počítačové hry. Nebo je peskovat za to, že si neumyly ruce a přitom jim dát na talíř umělé jídlo plné cukru a pesticidů, nebo hormonů v mase… bazírujeme na alogických pravidlech, která sami porušujeme. Dítě to ví. Vytváříme tak ve vědomí dítěte rozpor a odpor. Chtějte po dětech jenom to, čemu jste sami schopni dostát. Dítě k vám bude mnohem otevřenější a vstřícnější. K vytváření přirozeného smyslu pro bezpečí a zdravého strachu je potřeba přirozené prostředí, s přirozenými frekvencemi.

Bezpečí v civilizovaném světě
Je definováno jinak než ve světě přirozeném. V civilizovaném světě je za všechno někdo zodpovědný a součástí pocitu bezpečí je vědět, na koho se s tím daným tématem, problémem obrátit. O zdraví se stará lékař, o daně daňový poradce, o zuby zubař a hygienistka, o porod porodnice, o harmonii v rodině psychologická poradna, o stravu dovozci… A kdo se stará o bezpečí? Zákony, nařízení, příkazy, kontroly… Tedy stát a jeho orgány jako policie atd. Tak proč to nefunguje? Proč se pořád bojíme?
Protože jsou na světě pořád „zlí“ lidé, protože jsou vrahové a lupiči? Pořád někdo zvenčí za něco zodpovídá?

Za co jsme zodpovědní všichni?
Za každou svou volbu, souhlas a nesouhlas spoluvytvářející prostředí, ve kterém žijeme. Pokaždé když si něco volíme (produkt, způsob, člověka, myšlenku, projekt…), podporujeme danou frekvenci, aby rostla a sílila. Proto je důležité, jak se rozhodujeme, jak jasně vnímáme esenci života a nenecháme se oblbnout manipulativní strategií. V modelu civilizovaného světa jsou všechny hodnoty a priority uměle pokrouceny. Klamání, zavádění a překrucování informací se staly běžnou strategií obchodu. Hříčky s našimi slabostmi jsou součástí marketingové taktiky. Dáme vám něco zadarmo, nic nemusíte… Co je za tím? Brnká se na strunu osamění a nenasycení vnitřního dítěte každého člověka. Hraje se s naším strachem o něco přijít, něco minout, nebýt „in“. Počítá se s tím, že když nám něco bude dáno, tak budeme chtít víc a třeba za to už i zaplatíme. Tento svět je vytvořen uměle, manipulací a zastrašováním. Jsme klamáni „na každém rohu“.

[hidepost=0][/hidepost]

You Might Also Like