Bára Basiková – „Někde vám Bůh nadělí a jinde vám ubere“

Bára Basiková – „Někde vám Bůh nadělí a jinde vám ubere“
2.2.2016

Když jsem jela na schůzku za Bárou Basikovou, přečetla jsem si, že zemřel David Bowie. Uf… Lidé se rodí, žijí nějaký příběh, umírají. Vstupují do vašeho života, někteří zůstávají, jiní odcházejí. A i když je osobně neznáte, jejich práce, jejich život a jejich osobnost vás v určitém smyslu ovlivní a stane se součástí vašeho života. Dalo by se říci, že byl ikonou světového alternativního rocku. A dalo by se říci, že Bára Basiková je spojena zase s českou alternativní rockovou scénou, především v souvislosti s jejím působením s kapelou Precedens a spojením s Michalem Pavlíčkem a Stromboli, kdy skutečně zasáhli dějiny české moderní hudby. A to přesto, že v povědomí národa je v poslední době spojovaná spíše s krásnými rolemi v muzikálových představeních. U prvního rozhovoru v životě se mi stalo, že došly baterky v diktafonu, ale ještě jsem stačila vyběhnout pro nové, a když jsem celá červená a udýchaná dosedla zpátky, přišla nenalíčená Bára. Sedly jsme si ke kávě a celé to byl takový nepřikrášleně a neafektovaně příjemný rozhovor, což je, myslím, velmi cenné.

Tak nám umřel David Bowie… myslíte, že v současné světové muzice někdo vyčnívá podobně?
A já jsem ani netušila, že byl nemocný. Je neuvěřitelné, že teď o víkendu jsem byla s kamarády na horách a poslouchali jsme jeho poslední album, což je opravdu jeho vrchol, a bavili jsme se o něm. To je člověk, který znamenal hrozně moc, ovlivnil miliony lidí a svojí tvorbou bude nadosmrti zapsaný v historii světové muziky. Nesmírně zajímavá osobnost, pro mě jako ženu i neuvěřitelně krásný, charismatický chlap, veškeré jeho klipy, filmové postavy i koncerty jsou tak imaginativní… pro mě to bylo zjevení… úplně fantastický. Ve světě je obrovské množství hudebních věcí, kapel, ale zatím se asi z mladší generace neobjevil nikdo, kdo by byl tak vyhraněný, dosahoval takových kvalit a takové originality jako třeba zrovna David Bowie… to, co se teď dál hrne, sice navazuje, ale jsou to všechno odnože. On patřil v té době mezi progresivní muzikanty, kteří přicházeli s novými postupy a prezentacemi opravdu multimediálně, včetně výtvarného pojetí, scénického tance, koncertů, obalů desek… prostě všeho. Jeho kreativita byla neskutečná. Teprve, až uplyne nějaká doba, tak poznáme, kdo z těch lidí v hudbě ční, kdo je zajímavý a kdo bude dál tvořit něco originálního. Ale zrovna David Bowie nebo třeba islandská Björk, to jsou takové neopakovatelné úkazy. On prostě završil dílo a vydechnul…jsem z toho opravdu konsternovaná.

Vy jste vlastně s Michalem Pavlíčkem také takové české ikony alternativního rocku, té jedné určité éry. Myslíte, že to ještě funguje? I tady je mladých kapel spousta, ale mám pocit, že není žádné takové silné spojení…
No… upřímně… myslím, že nemáme nástupce, pokračovatele… zatím ne. Je hodně dobré muziky, opravdu spousta, ale nikdo se jaksi úplně nevyhranil a neční tak výrazně, aby z toho lidi byli unešení a jakoby „jeli na tom“. Ale je to i dobou… Bowie začínal v šedesátých letech, kdy všechno modernějšího vznikalo… my jsme měli tu vlnu hlavně v osmdesátých letech a po revoluci… a já si teď netroufám hodnotit, kam to bude vlastně směřovat.

Báro, co aktuálně děláte a kam byste v nejbližší době ráda pozvala naše čtenáře?
Nejaktuálnější událost je, že právě Michal Pavlíček, můj velký kamarád a kolega a člověk, který mne hodně v životě ovlivnil a posunul jak lidsky, tak profesně a hudebně, má na svatého Valentýna šedesátiny.
A velká oslava právě jeho narozenin proběhne 17. 2. v koncertní hale Fórum Karlín. Bude to krásný velký koncert, kam si Michal pozve na pódium spoustu svých kamarádů, kolegů a lidí, se kterými měl co do činění a určitě to bude fantastický zážitek. Shodou okolností mám v ten den narozeniny já… takže na to všechny srdečně zvu a pak následuje pokračování našeho úspěšného loňského turné Stromboli – 30 let. Jinak stále hraji představení v divadle Kalich – Johanku z Arku a v Hudebním divadle Karlín Jesus Christ Superstar. Dostala jsem několik nabídek na muzikály, ale nějak mne nepřesvědčily, takže jsem je odmítla, divadla jsem omezila, ale hlavně koncertuji.

V čem vás Michal nejvíc ovlivnil?
Michal mne ovlivnil skutečně obrovsky…myslím, že není náhoda, že jsme oba Vodnáři, oba spoustu věcí cítíme a vnímáme totožně. V hudbě jsme se opravdu našli, protože setkání s ním mělo zásadní vliv na to, jak se moje hudební kariéra potom odvíjela dál. To, jak mě ovlivnil, co ve mně našel, co ve mně probudil, kam mě nasměroval, jak se mnou pracoval. Když jsme se poznali, tak jsem už byla zpěvačka skupiny Precedens, ale bylo to pořád ještě spíš na takové amatérské bázi. I když o mě pár lidí vědělo, tak v té době, tenkrát za totality, prostě nebylo možné se nějak veřejně prosadit nebo dostat do médií, to se vše odehrávalo na nezávislé klubové scéně. Michal mě takovou poznal a vytušil ve mně ještě daleko větší potenciál, než ten, co jsem měla u Precedensu. Prostě mi ukázal úplně jinou hudbu, jiné styly, jiný způsob práce, naučil mne ve zpěvu hledat další možné cesty a to, že vznikli Stromboli, pro nás pro oba, myslím, znamenalo úplně zásadní moment v našem hudebním vývoji.

Vy jste ovlivnili celou generaci, já jsem na vaší hudbě prožila mládí… 
To my víme, říká nám to dodnes spoustu lidí, že jsme vlastně tenkrát, aniž bychom to tušili, psali dějiny české hudby. A že to funguje do dneška a my jsme za to rádi. Samozřejmě jsme se sblížili jako lidi, skutečně jsme byli do sebe úplně šíleně zamilovaní – to byla opravdu láska, která… jak bych to řekla, aby to bylo výstižné a nebylo to patetické… prostě se zrodil jeden z těch silných vztahů, který se člověku stane jednou, dvakrát za život. A právě tím, jak vše bylo ovlivněné i hudbou, celé to souznění bylo silně znát i na jevišti. Když jsme tam spolu stáli, žilo to a ta láska mezi námi byla úplně zhmotněná v těch písních, v Michalově kytaře a v mém hlase, to by slyšel i hluchý . A jsem za to všechno moc ráda. I když jsme se rozešli – Michal měl rodinu, tedy i generačně jsme byli trošku jinde – on už měl dva syny a já jsem byla svobodná bezdětná a bylo jasné, že ty cesty musíme nechat rozejít, ale bylo to natolik intenzivní a silné a my jsme natolik inteligentní a citliví lidé, že jsme to potom dokázali proměnit v nádherné přátelství. Ale opravdu velké, upřímné a vřelé a krásné. Známe své partnery, své děti, vídáme se i mimo hudbu… a právě proto, že se tak hodně známe, na tom můžeme stavět. Protože to, co bylo tenkrát, jsme odžili naplno, uzavřeli, je to někde schované, a je to jedno z mých nejvěrnějších a nejstabilnějších přátelství, co se týče přátelství s mužem.

Jak se díváte na alternativní medicínu? Máte s ní nějaké zkušenosti?
Ti, kdo tomuhle způsobu léčení nebo vůbec alternativní medicíně nevěří, jsou hloupí, protože to je vše v lidstvu zakořeněné a zapuštěné mnoho a mnoho let. Dočtete se to v nejrůznější literatuře a je známé, že už naši dávní předkové, různé kmeny, indiáni… všichni s tím uměli pracovat, vždyť z toho současná medicína v podstatě vzešla. Jsou to věci, které fungovaly po staletí a vývoj civilizace je postupně utlumil… a až teprve teď, koncem dvacátého a v jednadvacátém století, se k nim zase začínáme vracet a docházet k tomu, že asi měly smysl. Lidské tělo nějakým způsobem funguje, fungují určité energie, všechno má svůj důvod, nic se neděje náhodně. Je dobře, že se k tomu lidé vrací, ale bohužel ekonomika a průmysl, hlavně farmaceutický, to strašným způsobem ničí a potlačuje, čím dál tím víc.

Vy sama máte nějaké osobní zkušenosti s alternativní léčbou?
Zkušenost nemám naštěstí skoro s žádnou léčbou, nejsem nemocná, ani moje děti. Krom homeopatik, která jsem brala, když jsem měla nevolnosti v těhotenství, jsem vlastně nic takového neabsolvovala. Ale znám to od spousty lidí ze svého okolí. Anebo se o tom dočítám v knížkách… třeba je nádherná kniha Žítkovské bohyně, tam se autorka dotkla velice zajímavým způsobem toho, jak to fungovalo dřív, opravdu doporučuji přečíst.

Comments are closed.